Město Vratislav

Vratislavsko vzniklo rozdělením slezského (dolnoslezského) knížectví v roce 1248 mezi syny Jindřicha II. Pobožného. Vratislavská knížata většinou byla v úzkých stycích s pražským královským dvorem, zejména Jindřich IV., který na pražském dvoře vyrůstal. Po smrti bezdětného Jindřicha IV. se o knížectví rozhořel konflikt mezi právoplatným dědicem, jímž byl hlohovský kníže Jindřich III. a vratislavskými měšťany podporovanými lehnickým knížetem Jindřichem V. Břichatým. Jindřich V. sice Vratislavsko po dlouhotrvajících bojích nakonec udržel, ale jen za cenu značných územních ztrát. Jindřichovi III. se nakonec podařilo svého soka zajmout a ten mu v roce 1296 nuceně odstoupil prakticky celou pravobřežní část vratislavského knížectví. Jindřich V. nakonec v zajetí zemřel a poručnictví nad jeho nezletilými syny převzali vratislavský biskup Jindřich z Vrbna a český král Václav II. K rozdělení knížectví došlo roku 1311, kdy Vratislavsko obdržel Jindřich VI., Boleslav III. Břežsko a Vladislav Lehnicko. Jindřich VI. respektoval silné pročeské tendence vratislavských měšťanů a v roce 1327 zapsal, s podmínkou doživotního užívání, své knížectví jako dědictví českým králům. Po jeho smrti roku 1335 se tak stalo Vratislavsko, nevelké, ale významné území s Vratislaví coby největším a hospodářsky nejvýznamnějším slezským městem, bezprostředním majetkem České koruny.

Vratislav v Schedlově Liber Chronicarum (1493)

Vratislav získala mincovní právo ve druhé polovině 14. století. Roku 1360 udělil císař Karel IV. městu právo ražby zlatých mincí (které zůstalo z neznámých důvodů více než sto let nevyužito), roku 1362 právo ražby nejdrobnějších mincí - haléřů, potvrzované v průběhu 15. století (1416, 1422, 1455, 1470) dalšími privilegii. Není jistě bez zajímavosti, že součástí pokladu ze Slezské Středy byl haléř se jménem Jana Lucemburského. Pokud Vratislav skutečně obdržela mincovní právo od Jana Lucemburského, muselo k tomu dojít někdy mezi léty 1335 - 1346, snad roku 1337, kdy panovník ve slezské metropoli krátký čas pobýval.

Zlatý věk

Z doby vlády posledního Jagellonce pocházejí rovněž první zlaté městské ražby. Ludvík Jagellonský udělil Vratislavským roku 1517 právo ražby zlaté mince na deset let.  Rada města (snad na základě nevyužitého práva ražby zlaté mince z roku 1360 udělného městu Karlem IV.) si tento souhlas vyložila velkoryse a nechala až do roku 1530 nechat razit mince s nezměněným motivem. Dukáty z tohoto období mají na lícové straně korunovaného českého lva pod štítem s iniciálou města - W, na rubové straně je stojící sv. Václav, který drží v rukou praporec, meč a štít. V tomto období byl údajně vyražen desetidukát, dnes neznámý, jenž měl být věnován jako dárek císaři Karlu V. Právě Karel V. udělil městu v říjnu 1530 nový znak, jenž se vzápětí objevil na mincích, dukátu a guldenu. Oba typy mincí mají na lícové straně umístěn nový erbový štít, rubové strany se oproti tomu značně liší. Na rubové straně guldenu (rýnského zlatého) raženého zřejmě jen v roce 1531 se nachází polopostava sv. Jana Křtitele. Na dukátu je opět vyobrazen sv. Václav v dobovém brnění, levou rukou se opírá o meč, pravou rukou svírá praporec. Před mečem je malý štít se znakem sv. Jana Evangelisty. Tento typ byl ražen téměř bez přestávky až do roku 1559. Z roku 1542 je znám odražek z dukátového razidla o váze dvoudukátu. Nutno říci, že několik ročníků dukátů (např. 1539) se nedochovalo a jejich vyobrazení známe pouze z tarifních knih 16. století udávajících kurzy jednotlivých mincí.

Nejstarší známé zlaté mince města Vratislavi

Pod vlivem pernštejnských ražeb došlo ve 40. letech ve Vratislavi k ražbě tolarové mince. V letech 1543 - 1546 vycházely z mincovny honosné 1/2 tolary a tolary nesoucí na rubu devízu ze Zjevení sv. Jana ECCE VICIT LEO DE TRIBE IVDA (Hle, vítězí lev z kmene Judova) jakoby předznamenávající náboženské a mocenské nepokoje. Po roce 1546 ražba tolarů ustala, a to pro odpor Ferdinanda I., který ve Vratislavi zřídil roku 1539 vládní mincovnu, z které od roku 1546 vycházely groše. Výrazné omezení městských práv a posílení centralizace přinesl také výsledek Šmalklandské války. Slezští stavové protestantského vyznání, ač se jí vojensky nezúčastnili, podporovali odpůrce Habsburků. Panovník tuto "zradu" stavům nikdy neodpustil. Nechal uzavřít všechny tiskárny na území Slezska s výjimkou vratislavské, která byla podřízena cenzuře, města bezprostředně podléhající českému králi musela zaplatit vysoké kontribuce a souhlasit s výrazným omezením městských samospráv.

 

Dukát z roku 1553 s novým erbem uděleným městu císařem Karlem V. roku 1530

Tolar z roku 1544. Předlohou pro ztvárnění lva byly kladské tolary Jana z Pernštejna

Po roce 1560 začíná docházet k pomalému úpadku tradičních důlních revírů v podhůří Rychlebských a Opavských hor, což způsobilo úbytek mincovního kovu, znásobenený také konkurenčním bojem mezi městskou a vládní mincovnou. V letech 1560 - 1571 došlo k v městské mincovně k přerušení činnosti. Teprve z roku 1571 je znám dukát, ražený již ve zcela jiném ikonografickém pojetí. Znak města na líci zůstává stále stejný, ale postavu sv. Václava na rubu vystřídala po vzoru císařských dukátů postava stojícího panovníka

Dukát města Vratislavi se stojící postavou panovníka

K zajímavým ražbám druhé poloviny 16. a prvních dvou desetiletí 17. století patří i tzv. střelecké dukáty (známé z let 1560, 1577 a 1613) balancující na pomezí mezi mincí a medailí. Střelecká bratrstva vycházející z cechovních organizací jsou doložena již ve 13. století. Původně svým posláním sloužila jako místní domobrana, během času se přeměnila na zájmové organizace, dokládající postupně se zvyšující sebevědomí měšťanského stavu. Vítězům jednotlivých disciplín velkých střeleb, jež byly vždy považovány za velkou kulturní událost, byly udělovány tyto zlaté ražby jako důkaz jejich mistrovství.

Dvoudukát a dukát ke střelbám z 1. září 1577 a 31. srpna 1614

 

K obnovení ražby zlatých mincí došlo ve větší míře až v letech 1611 - 1613, tedy za krále Matyáše. Stojící postavu panovníka nahradil jeho portrét. Početnější a na numismatickém trhu nejčastěji se objevující dukáty a dvoudukáty pocházejí z roku 1617. Jde o "holdovací" mince ražené u příležitosti zvolení Ferdinanda Štýrského českým králem. Tyto holdovací dukáty ražené také ke korunovaci Fridricha Falckého a Ferdinanda III. tvoří až na jednu výjimku poslední zlaté ražby s titulem města, které opustily vratislavskou mincovnu. Dukát a dvoudukát z roku 1630 jsou vůbec poslední zlatou městskou ražbou.

Velmi vzácný dvoudukát s titulem Fridricha Falckého

 

Ve víru Třicetileté války

Drážďanský akord z 28. února 1621 znamenal konec organizovaného stavovského odboje proti císaři. Oproti stavům českým a moravským však získali za podpory saského kurfiřta Jana Jiřího beztrestnost a náboženskou svobodu. V té době se již pomalu roztáčela inflační spirála způsobená válečnými událostmi. Na přelomu roku 1620/1621 převzali kontrolu českých a moravských mincoven místodržící Karel z Lichtenštejna a olomoucký biskup František, kardinál z Ditrichštejna. Ve Slezsku byla situace podstatně složitější, neboť zde od dob Rudolfa II. nepracovala jediná vládní mincovna. Od ledna 1622, kdy byly moravské mincovny pronajaty nechvalně známému de Witteho konsorciu propukla inflace naplno. Ražba nekvalitní mince pochopitelně znamenala pro jejího vydavatele obrovský zisk, zvláště poté, co byl 1. dubna 1622 vyhlášen zákaz oběhu starých mincí, které měly posloužit, co by pagament. Šlo o dobře vypočtený obchod, ale z dobových souvislostí je zřejmé, že jen málokdo byl ochoten staré "hrubé" mince za stanovené částky do mincoven odvádět. Slezské mincovny tak ve velkém chrlily nekvalitní krejcarové nominály. Navzdory císařským mandátům jejich ražba neustala, ba dokonce vznikaly mincovny nové. Mezi nimi obnovila svou činnost i mincovna ve Vratislavi.

Vratislav v době Třicetileté války na Merianově rytině

K zřízení nové mincovny došlo ještě v první polovině roku 1621 a ihned z ní začaly z důvodu nedostatku drobné mince vycházet měděné feniky a třífeniky, bilonové 3 krejcary a 24 krejcary. Z "hrubých mincí" byl ražen  1/2 tolar, tolar, 1/2 dukát, dukát a 3 dukát. Na většině těchto mincí se vyskytuje značka HR patřící rytci a vardajnovi Hansi Riegerovi (1580 - 1656). Některé z hrubých nominálů byly raženy v podobě klip. V téže době zde byly raženy i mince slezských stavů.

Dnes již neexistující měšťanské domy na místě ulice Piaskowa (Sand Strasse). V čísle 1 ( v pozadí) sídlila městská a později královská mincovna.

 

Ikonografie mincí navázala na starší tradici. Na aversu je umístěn honosný městský erb s opisem MONETA S P Q WRATISLAVIENSIS. Písmena S P Q jsou zkratkami latinských slov "senatus populisque", doslovný překlad opisu by tedy zněl: mince senátu a lidu vratislavského. Na reversu se objevuje orlice nebo portrét císaře Ferdinanda II., v obou případech s císařskou titulaturou. Roku 1623 byl peněžní oběh zaplaven inflačními mincemi natolik, že cesta k nápravě nemohla být ani rychlá, ani bezbolestná. Vůči Slezsku zaujal císař nekompromisní postoj. Stávající mincovny měly být zrušeny nebo přeměněny na vládní. V létě 1623 tak některé městské mincovny přešly do rukou panovníka.

Tolar města Vratislavi z roku 1622

Poslední ohlédnutí......

Poslední ražby s titulem města Vratislavi spatřily světlo světa za vlády Leopolda I. Roku 1662 byla na zakázku vyrobena nevelká emise reprezentativních 1/4 tolarů, 1/2 tolarů a tolarů, úplně poslední známou ražbou je tolar z roku 1670. Roku 1723 byla v souvislosti s korunovací Karla VI. za českého krále vyrobena rytcem Johannem Gottliebem Kittelem (1688 - 1727) razidla pro tolar a dukát, která ale zřejmě nikdy nebyla použita. Ještě před začátkem 2. sv. války se nacházela v Městské knihovně ve Vratislavi, odkud se v jejím průběhu ztratila neznámo kam....

Tolar 1662 s titulem Leopolda I. - předposlední realizovaná emise městských ražeb

Perokresba připravovaného tolaru z roku 1723 publikovaná roku 1883 Saurmou - Jeltschem
___________________________________________________________________________________________________________________________________
 

Mince:
za Ludvíka Jagellonského (1516 - 1526)

Dukát

1517, 1519, 1524, 1526

za Ferdinanda I. (1526 - 1564)

1/2 tolar	1543, 1544, 1545, 1546
Tolar	1543, 1544, 1545, 1546
Gulden	1531
Dukát	1527, 1528, 1529, 1530, 1531, 1532, 1533, 1534, 1536, 1537, 1538, 1539, 1540, 1541, 1542, 1543, 1544, 1545, 1547, 1548, 1549, 1550, 1551, 1552, 1553, 1554, 1555, 1557, 1558, 1559
2 dukát	1542

za Maxmiliána II. (1564 - 1576)

za Rudolfa II. (1576 - 1611)

za Matyáše (1611 - 1619)

* raženy jako holdovací pro Ferdinanda II.

za Ferdinanda II. (1620 - 1637)

* raženy jako holdovací pro Ferdinanda III.

za Karla IV. (1711 - 1740)

* pouze razidla, mince není známa

Mincovní značky:

Hans Rieger

Rytec, vardajn?

1615-1635

Písmena H-R, jejich ligatura

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Použitá literatura:

DUTKOWSKI, Jarosław: Złoto czasów dynastii Jagiellonów, Gdańsk 2010

GRUDNER, Michael: Zlaté mince z Vratislavi. Mince & Bankovky 2, 2009, s. 22-25

HOLEČKOVÁ, Zuzana: České, moravské a slezské mince 10 – 20. století, Národní muzeum – Chaurova sbírka, nevládní tolarové ražby – ražby slezských knížectví, Praha 2010,

FUKALA, Radek: Slezsko, neznámá země Koruny české, Hradec Králové 2007

ŁAGIEWSKI, Maciej: Wrocław wczoraj, Gliwice 1998

SAURMA - JELTSCH, Hugo von: Schlesische münzen und medaillen, Breslau 1883

VOREL, Petr: Od pražského groše ke koruně české, Praha 2004

WNĘK, Krzystof: Nieznany typ grosza z mennicy wrocławskiej. Biuletyn numizmatyczny 3, 2009, s. 181-186