Württembersko - Olešnicko

Sylvius Nimrod (1647 - 1664)

Sylvius Nimrod byl druhorozeným synem Julia Fridricha, knížete Württembersko - Weiltingenského. Mládí prožil ve vojenské službě u Bernarda Výmarského a poté Ernesta I. Pobožného, knížat sasko - výmarských. Dne 1. května 1647 se oženil s minstrbersko - olešnickou kněžnou Alžbětou Marií. Úmrtím jejího otce, Karla Fridricha, vymřela o pár týdnů později větev slezských Poděbradovců po meči. Přestože knížectví mělo jako odumřelé léno připadnout Koruně, potvrdil císař Ferdinand III. vládu nad knížectvím novému zeměpánu (za tento akt musel kníže Sylvius Nimrod odstoupit zděděné panství Jevišovice na Moravě). Dne 26. ledna 1649 přijali kníže Sylvius Nimrod a jeho žena Alžběta Marie hold stavů. Začalo tak panování nové dynastie.

Líc zlaté medaile o váza šestidukátu z roku 1659 je dílem vratislavského medailéra Daniela Vogta

Kníže věnoval rozvoji knížectví velkou pozornost, zejména pak sídelní Olešnici, která obdržela mnohá privilegia. Za zmínku jistě stojí "kostelní zákon" o dvaceti dvou bodech. Podle něj měla být u každého kostela v knížectví škola. Každé dítě od šesti do devíti let věku mělo tuto školu navštěvovat po celý rok, výjimkou byla pouze doba žní. Učitelé měli být za vyučování placeni. Tímto zákonem předstihl kníže Sylvius Nimrod o více než sto let zákony rakouské i pruské. Roku 1652 založil pod vlivem lékaře, rosekruciánského mystika a básníka Angela Silesia rytířský "Řád lebky," jeden z mála řádů vzniklých a působících v zemích Koruny české. Ačkoliv rozvoj knížectví i dvora směřoval k obnovení ražby mincí, za vlády knížete již k němu nedošlo. Známy jsou pouze vzácné medaile vzniknlé v dílně vratislavského medailéra Daniela Vogta. Kníže Sylvius Nimrod zemřel 26. dubna na zámku Briese (Brzezinka) ve věku nedožitých 42 let.

____________________________________________________________________________________________________________________________________

Sylvius Fridrich (1668 - 1697)

Po předčasné smrti Sylvia Nimroda vládla v knížectví za své nezletilé syny kněžna Alžběta Marie. V době poručnictví také došlo v srpnu 1673 k rozdělení knížectví mezi syny knížecího páru Sylvius Fridrich obdržel Olešnici, Kristián Ulrich Bernštat a Julius Zikmund nevelké území Juliusburgu (prvorozený Ferdinand Karel zemřel již v roce 1669). Za své vlády kněžna vymohla od císaře povrzení  dědičných práv pro knížectví a po několika letech také mincovního práva. Roku 1670 založila Dům komedie, první divadlo v Olešnici a jedno z prvních stálých divadel ve Slezsku. Kněžna Alžběta Marie, poslední příslušník rodu minstrberských knížat, zemřela 13. března 1686 ve věku šedesáti let.

Alžběta Marie na líci úmrtní medaile z roku 1686

 

Sylvius Fridrich byl  velkým mecenášem a příznivcem umění. Byl členem spolku Palmorden, který si kladl za cíl povznést německou kulturu, hrál na smyčcový nástroj "viola da gamba". Stejně jako jeho otec chápal, že vzdělané obyvatelstvo je jedním ze základů prosperity knížectví, a proto zpřísnil zákon o školní docházce. Nezapomněl ani na ženy učitelů. Roku 1683 financoval stavbu tzv. Domu vdov. Nestranil se ani politického života a často zastupoval ve Slezsku císaře, zejména při jmenování vysokých úředníků. Roku 1672 se oženil s Eleanorou Charlottou (1656 - 1743), dcerou Jiřího II., dcerou hraběte Württemberg-Mömpelgard. Manželství však zůstalo bezdětné. Sylvius Fridrich zemřel 3. června 1697 v Olešnici ve věku 46 let, knížectví zdědil jeho bratr Kristián Ulrich.

"Dům vdov" v Olešnici

 

Mincovního právo pro knížectví bylo obnoveno za regentské vlády Alžběty Marie. To, že nešlo snadnou záležitost dokládá přítomnost medailéra a rytce Jana Neidharta a mincmistra Samuela Pfahlera v Olešnici již roku 1672. Teprve na přelomu roku 1673/1674 byla mincovna vybavena a 5. ledna 1674 byla zahájena ražba. Mincovna byla umístěna v domě "U červeného vola" (Haus zum roten Ochsen). Ražba byla od počátku značně rozsáhlá. Raženy byly zejména krejcarové nominály (grešle, 3 krejcary, 6 krejcary a 15 krejcary), v menší míře také tolarové a dukátové ražby. V letech 1678 - 1680 pak v mincovně působil jako vardajn Franz Karl Uhle. Zajímavou ražbou Sylvia Fridricha je tolar na svatbu s Eleanorou Charlottou datovaný rokem 1672. Protože olešnická mincovna v té době ještě nepracovala, byla mince ražena v jiné mincovně, případně byla ražena později v Olešnici a záměrně antidatována.

Tolar na svatbu Sylvia Fridricha a Eleanory Charlotty.

 

Roku 1680 byla mincovna přenesena do Bernštatu a mince Sylvia Fridricha v ní přestaly být raženy. K obnovení ražby mincí v Olešnici došlo až roku 1693 (některé zdroje uvádí až rok 1699). V závěru své vlády, roku 1696 nechal Sylvius Fridrich vyrazit pamětní tolar u příležitosti čtyřicátých narozenin kněžny Eleanory Charlotty. Z nominálů byly v obrovském množství raženy zejména grešle, v menší míře pak tříkrejcary, šestikrejcary (nejběžnější je ročník 1674) a patnáctikrejary. Tolarové ražby byly raženy zejména z reprezentačních důvodů, dukáty byly raženy jen na počátku vlády.

 

Šestikrejcar Sylvia Fridricha ražený roku 1674 v Olešnici. Písmena S-P  u spárů orlice patří mincmistru Samuelu Pfahlerovi

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:

Mincovna Olešnice

Grešle 1674 - 1678, 1694 - 1696
3 krejcar 1674 - 1678, 1693, 1695
6 krejcar 1674, 1678. 1679
15 krejcar 1674 - 1678, 1694
1/4 tolar 1675, 1677, 1695
1/2 tolar 1677, 1695
Tolar 1674 - 1678, 1695
2 tolar 1674 - 1676
Dukát 1674 - 1676

 

Mincovní značky:
Samuel Pfahler Mincmistr 1674 - 1679 Kříž vetknutý do srdce
(pouze na tolarových ražbách)
Samuel Pfahler Mincmistr 1674 - 1679 Písmena S-P
Franz Carl Uhle Vardajn 1678 - 1679 Písmena FC-V
Jan Just Tolle Vardajn 1693 - 1696 Písmena I-I-T

____________________________________________________________________________________________________________________________________

Kristián Ulrich (1668 - 1704)

Roku 1673 obdržel Bernšat druhorozený syn Sylvia Nimroda, 21 letý Kristián Ulrich. Stejně jako jeho otec a bratr byl mecenášem umění a členem spolku Palmorden. Vybudoval velkou knihovnu, nechal přestavět zámek v Bernštatu. Město vylepšil erb přidáním štítonoše - anděla.Chtěl tak naznačit, že Bernštat se nachází nejen pod knížecí ochranou, ale především pod ochranou boží. Velké zalíbení našel kníže v okrasných zahradách. Ve spolupráci se zahradníkem Georgem Herbstem (mimochodem napsal rozsáhlou práci o okrasných zahradách vytištětnou roku 1692 v Olešnici) založil hned dvě zahrady. Menší u zámku a větší, tzv. knížecí, za hradbami města. Kníže také často na zahradách pracoval a zveleboval je vlastníma rukama, což bylo na tehdejší dobu přinejmenším nezvyklé. Roku 1685 zakoupil město Neudorf (dnešní Szczodre), kde nechal vybudovat barokní hrad Sibyllenort, pojmenovaný po své druhé ženě. Po smrti bratra převzel olešnickou část knížectví a Bernštat předal svému synovci Karlovi (synu Julia Zikmunda). Roku 1698 nechal vybudovat v olešnickém hradě knížecí kryptu, v níž byl po své smrti v roce 1704  pohřben.


Erb Bernštatu (Bernstadt, Bierutów) užívaný až do roku 1945

Kníže Kristián Ulrich byl celkem čtyřikrát ženatý.  S první ženou, Annou Alžbětou von Anhalt - Bernburg (+ 1680) měl sedm dětí, ale jen dvě dcery se dožily dospělosti. Druhou ženou se roku 1683 stala Sibyla Marie von Sachsen - Merseburg, s níž měl také sedm dětí. Dospělosti se dožili dva synové, nástupce a dědic olešnického knížectví Karel Fridrich II., druhorozený Christian Ulrich II. (1691 - 1734) se stal později knížetem knížetem Württemberg - Wilhelminenort. Po její smrti roku 1693 se kníže oženil potřetí se Sofií Vilemínou, kněžnou z Ostfriesland. Dala knížeti dceru, ale její narození zaplatila svým životem. Naposledy se kníže oženil v prosinci roku 1700, kdy se jeho ženou stala Sofie Mecklenburská. Manželství zůstalo bezdětné. Kněžna přežila knížete o více než třicet let. Časté sňatky manželek se projevily v podobě řady reprezentativních upomínkových ražeb, které kníže údajně velmi rád rozdával.

Líce čtyř medailí upomínající sňatky knížete v letech 1672, 1683, 1693 a 1700.

 

První mince Kristiána Ulricha vznikly roku 1678 a byly raženy v Olešnici. Proto pro ně platí totéž, co pro mince jeho bratrů. Roku 1680 byla přenesena mincovna do Bernštatu, kde byla v provozu třináct let. Její produkce se omezila prakticky na grešle, půlkrejcary a krejcary. Tolary zde byly raženy jen v letech 1681 a 1687, dukáty jen v letech 1681 a 1684.  1/4 dukát roku 1685 je odražek z krejcarového razidla. Z roku 1680 pak pochází úmrtní ražby kněžny Anny Alžběty.  Zajímavostí bernštatských ražeb je to, že za celou dobu produkce nenesou značku mincmistra, vardajna, či jiných úředníků. V pramenech je však jako vardajn uváděn i nadále Franz Carl Uhle, a to až do roku 1688.

1/4 dukát 1685. Kristiána Ulricha ražený v Bernštatu. Jde o odražek z krejcarového razidla.

 

Rou 1693 byla mincovna opět přenesena do Olešnice, kde byly raženy nominály pro oba bratry. Do nominálové škály ražených mincí přibyly ještě tříkrejcary a šestikrejcary. Na mincích se opět opět objevují značky vardajnů, konkrétně Lukáše Laurentia a později Kristiána von Loh.

Grešle z roku 1696 se značkou vardajna Lukáše Laurentia

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:

Mincovna Olešnice

Grešle 1678 - 1680, 1694 - 1701
Krejcar 1679 - 1680, 1696
3 krejcar 1678, 1695 - 1698, 1701 - 1702
6 krejcar 1678 - 1680, 1695
15 krejcar 1678 - 1679
Tolar 1697, 1702
Dukát 1679, 1696, 1698, 1701, 1703

Pozn: Ražby z roku 1680 mohly být raženy jak v Olešnici, tak v Bernštatu

Mincovní značky:
Franz Carl Uhle Vardajn 1678 - 1679 Písmena FC-V
Lukáš Laurentius Vardajn 1694 - 1699 Písmena L-L
Kristián von Loh Vardajn 1694,1701 - 1717 Písmena C-VL

Pozn: grešle s letopočtem 1677 a značkou Lukáše Laurentia je omylem převzatým ze starší literatury. Jde o chybně přečtený ročník 1697.

Mince:

Mincovna Bernštat

Grešle 1680 - 1682, 1691 
1/2 krejcar 1680 - 1684
Tolar 1681, 1687
1/4 dukát 1685
Dukát 1681, 1683

                                                                                                                 

Pozn. Pamětní ražby k úmrtí Anny Alžběty (1/4,tolar  1/2 tolar, tolar, 1/2 dukát a dukát lze spíše považovat za medaile než mince. To samé platí u dukátových ražeb u příležitosti narození syna Kristiána Erdmanna (1686) a sňatku se Sofií Mecklenburskou (1700).

____________________________________________________________________________________________________________________________________

Julius Zikmund (1677 - 1684)

Poslední z bratrů, Julius Zikmund obdržel nevelké území kolem Juliusburgu (dnes Dobroszyce). Samostatně začal vládnout až roku 1677, v témže roce se oženil s Annou Sofií, kněžnou Mecklenbursko - Schwerinskou (1647 - 1726). Měli spolu tři děti, přičemž pouze syn Karel se dožil dospělosti a později zdědil knížectví bernštatské. Julius Zikmund vládl pouze několik let. Za svého života nechal přestavět zámek v Juliusbugu, na němž také v říjnu 1684 zemřel ve věku pouhých 31 let.

Zámek v Dobroszycach (do r. 1945 Juliusburg). Dnes slouží jako hotel.

 

Pro knížete Julia Zikmunda bylo raženo v letech 1678 - 1680 v olešnické mincovně. Vzdor tomu, že byly raženy oběhové nominály, jde o mince dosti vzácné a mezi numismatiky se vyskytují sporadicky. Jinak platí totéž, co pro mince jeho bratrů z tohoto období. Kromě těchto mincí byl ještě roku 1684 v Bernštatu ražen tolar - medaile k úmrtí knížete.

Šetikrejcar knížete Julia Zikmunda

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:
Krejcar 1679
3 krejcar 1678
6 krejcar 1678 - 1680
15 krejcar 1678 - 1679

 

Mincovní značky:
Samuel Pfahler Mincmistr 1674 - 1678 Písmena S-P
Franz Carl Uhle Vardajn 1678 - 1679 Písmena FC-V

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Karel Bernštatský (1684 - 1745)

Syn Zikmunda Julia samozřejmě kvůli nízkému věku nemohl převzít vládu v knížectví a velkou čás dětství prožil mimo něj. Vzdělání získal na rytířské akademii ve Wolfenbüttelu. Teprve roku 1697, po úmrtí Sylvia Fridricha, předal Kristián Ulrich svému patnáctiletému synovci vládu nad Bernštatem. Roku 1707 se v Meiningenu kníže oženil s Vilemínou Luisou von Sachsen - Meiningen (1686 - 1753), ale manželství zůstalo bezdětné. Kníže vládl značně svévolně a rozhazovačně. Pro finanční potíže musel odprodat hrabství Göschutz (Goszcz) a mětsto Festenburg (Twardogóra). Zemřel v Bernštatu roku 1745 ve věku 62 let. Knížectví zdědil Karel Kristián Erdmann.

Bernštat na mapě Fridricha Bernarda Wernera (1690 - 1777). Takto vyhlíželo město za panování knížete Karla.

 

Mincovní produkce knížete nebyla příliš rozsáhlá. Její omezení souvisí s všeobecnou snahou císařského dvora uzavřít veškeré nevládní mincovny. Raženy byly krejcary, tříkrejcary a šestikrejcary. Ze zlata byl ražen pouze dukát. Vardajnem v olešnické mincovně byl Kristián von Loh.

Tříkrejcar 1705 Karla Bernštatského ražený v Olešnici

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:

Krejcar 1704
3 krejcar 1705, 1708
6 krejcar 1705, 1712
Dukát 1705

Pozn: dukát 1705 uvádí Saurma - Jeltsch

 

Mincovní značky:

Kristián von Loh Vardajn 1701 - 1717 Písmena C-V-L

____________________________________________________________________________________________________________________________________

Karel Fridrich (1704 - 1744)

Prvorozený syn Kristiána Ulricha byl v době úmrtí svého otce neplnoletý, proto se vlády v knížectví ujal až roku 1707 po dovršení sedmnácti let. Vzdělání získal ve Frankfurtu nad Odrou. Roku 1709 se oženil s kněžnou Sibylou Šarlotou, kněžnou Württemberg - Weiltignen. Patrně z toho důvodu, že šlo o blízké příbuzné, nedočkal se pár potomků. V prvních letech vlády knížete zasáhly Olešnici dvě neštěstí. Roku 1706 velká vichřice poničila řadu domů, v letech 1709 - 1711 řádil v Olešnici a okolí mor, který si vyžádal několik tisíc životů, Kníže tehdy odjel na zámek Wilhelminenort (dnes Brzozowiec). Ve 20. letech 18. století bojoval proti rekatolizaci knížectví. Roku 1730 Olešnice vyhořela (tehdy byla zničena plameny budova mincovny), krátce na to však kníže dokázal shromáždit přes 100 tisíc tolarů na obnovu města díky velké pomoci protestantských věřících z německých knížectví. První válka o Slezsko v letech 1740 - 1742 se Olešnice dotkla naštěstí jen okrajově. O to více zanechala stopy v politické a správní struktuře. Obyvatelé Slezska se několika tahy pera stali poddanými pruského krále. Knížectví jako administrativní jednotka zanikla, byla nahrazena kraji a okresy. Roku 1744 kníže rezignoval na vládu v knížectví olešnickém a stáhl se do ústranní. Vládcem knížectví se stal Karel Kristián Erdmann, jediný syn Kristiána Ulricha II. Kníže Karel Fridrich dožil v Olešnici, kde také v prosinci 1761 zemřel v poměrně vysokém věku 71 let.

Kníže Karel Fridrich v pokročilém věku jako administrátor knížectví württemberského

Ražba mincí byla za knížete Karla Fridricha sporadická. Raženy byly grešle, tříkrejcary, šestikrejcary a tolary. Ze zlatých mincí byl ražen pouze dukát a unikátní 1/4 dukát. Vzácně se vyskytují především šestikrejcary, jejichž ražba byla nejziskovější. Nedostatek pagamentu a snaha císařského dvora uzavřít veškeré nevládní mincovny na území monarchie, byla však znát. Poslední ražbou vzešlou z olešnické mincovny byl tolar s ročníkem 1717.

Šestikrejcar Karla Fridricha z roku 1715

V letech 1738 - 1744 vykonával funkci regenta za nezletilého württemberského knížete Karla Eugenia. Jako administrátor knížectví razil v mince se svým portrétem a titulem olešnického knížete v mincovně ve Stuttgartu. Tyto mince však nejsou slezského původu.

Dukát Karla Fridricha ražený ve Stuttgartu

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:
Grešle 1705, 1716
3 krejcar 1708 - 1709
6 krejcar 1708, 1712 - 1716
Tolar 1716 - 1717
1/4 dukát 1711
Dukát 1708, 1711, 1713, 1714

 

Mincovní značky:
Kristián von Loh Vardajn 1701 - 1717 Písmena C-V-L

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Karel Kristián Erdmann (1744 - 1792)

Byl synem knížete Ulricha Kristiána II. a Filipíny Šarloty pocházející ze starobylého slezského rodu Redernů. Roku 1744 převzal po abdikaci svého strýce jako jediný přeživší příslušník slezské větve württemberských knížat Olešnici a několik měsíců na to (po smrti Karla Bernštatského) i Bernštat. Celé olešnické knížectví se tak opět sjednotilo pod vládou jednoho panovníka. Slavnostní přijetí holdů stavů bylo však jen dozvukem starých časů, neboť podle nových zákonů případní potomci knížete dědili pouze majetek, ale ne knížecí titul.

Medaile na holdování stavů novému knížeti v Olešnici (15. října 1744) a Bernštatu (8. července 1745)

 

Během Sedmileté války se Karel Kristián Erdmann postavil na stranu pruského krále Fridricha II. Stal se generálem pruských vojsk (první vojenské zkušenosti získal v letech 1736 - 1747 v dánské armádě), později také kapitánem královské gardy a místodržícím Vratislavi. Roku 1764 mu byly za věrnost potvrzeny některé z knížecích výsad, včetně práva dědit knížecí titul jeho potomky a taktéž právo razit mince. Kníže nezanedbával ani své sídelní město. Na počátku jeho vlády byl postaven katolický kostel Svaté Trojice (narozdíl od svých předchůdců konvertoval ke katolictví) a postupně rostl počet obyvatel. Kolem roku 1780 bylo přímo v Olešnici 433 domů (z toho pouze 28 z cihel a kamene, zbytek byl vybudován metodou hrázděného zdiva). Za jeho vlády byla Olešnice napojena na vznikající "poštovní síť," byť byly její počátky více než skromné.

Mladý kníže Karel Kristián Erdmann na obraze italského malíře Jacopa Amigoniho (1675 - 1752)

 

V dubnu 1741 se kníže oženil s Marií Sofií Vilemínou ze Solms - Laubachu. Z manželství vzešly tři děti, ale oba synové zemřeli v dětském věku. Jedinou dědičkou se stala jeho dcera Friderika Sofie Šarlota Augusta (1751 - 1789), provdaná roku 1768 za  Fridricha Augusta, knížete brunšvicko - lüneberského z rodu Welfů. Kníže Karel Kristián Erdmann zemřel v Olešnici 14. prosince 1792 ve věku 76 let a jeho smrtí vyhasla slezská linie württemberských knížat. Olešnice se  téměř na sto let ocitla v rukou příslušníků rodu Welfů.

Medaile ražená roku 1768 u příležitosti sňatku Frideriky Sofie Šarloty Augusty württembersko - olešnické a Fridricha Augusta, knížete brunšvicko - lüneburského

 

Jedinou numismatickou památkou (pomineme-li medaile)  na Karla Kristiána Erdmanna je tolar ražený roku 1785 u příležitosti čtyřicátého výročí vlády ve sjednoceném knížectví. Tolar byl ražen na objednávku v poměrně vysokém nákladu 4000 kusů v královské mincovně ve Vratislavi. Razidla zhotovil Anton Friedrich Koenig, mincmistrem byl Johan Gottlieb Held. Mince byly raženy celkem ze čtyř párů razidel (odlišují se drobnými rozdíly v umístění písmena K ve spodní části oděvu knížete). Z vyražených mincí kníže odebral polovinu, druhá polovina byla patrně vydána do oběhu, jak o tom svědčí i stav mincí objevujících se mezi sběrateli. Tyto mince jsou zajímavé hned z několika důvodů. Z jednoho páru razidel byl vyražen unikátní odražek ve zlatě o váze jedenáctidukátu. Zajímavé je i umístění dánského Řádu slona na rubu, upomínka na službu v dánské armádě. Zároveň jde o předposlední knížecí ražbu ve Slezsku.

 

Tolar Karla Kristiána Erdmanna z roku 1785. Písmeno B mezi rozděleným letopočtem je znakem vratislavské mincovny

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:
Tolar 1785
11 dukát 1785

 

Mincovní značky:
Anton Friedrich Koenig Rytec 1785 Písmeno K

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Použitá literatura a webové stránky:

HOLEČKOVÁ, Zuzana: České, moravské a slezské mince 10 – 20. století, Národní muzeum – Chaurova sbírka, nevládní tolarové ražby – ražby slezských knížectví, Praha 2010
KLEIN, Ulrich - RAFF, Albert: Die Münzen und Medaillen der Württembergischen Nebenlinien; Mömpelgard, Neuenstadt, Oels und Weiltingen, Stuttgart 2013

SAURMA - JELTSCH, Hugo von: Schlesische münzen und medaillen, Breslau 1883

ŽÁČEK, Rudolf: Dějiny Slezska v datech, Praha 2006

www.olesnica.org (22.12.2018)