Zaháňsko

Zaháňské středověké mincovnictví

Zaháňsko, původně součást hlohovského knížectví, odkud bylo vyděleno roku 1274. Ve vlastnictví této linie Piastovců zůstalo až do roku 1472, kdy je Jan II. Šílený prodal saským Wettinům, kteří je drželi až do roku 1549. Mincovnictví v Zaháni je poněkud problematické. Mincovna zde nepochybně existovala. Ve světle nejnovějších bádání se jako produkt této západoslezské mincovny jeví typ haléře, dříve připisovaný Fridrichu II. a jeho bratru Jiřímu do Lehnice. Fabrika mince však odpovídá ražbě 20 - 30. let 15. století.

Haléř připisovaný Janu I. Zaháňskému (1403 - 1439)

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Albrecht z Valdštejna (1627 - 1634)

Wettinové byli přinuceni odprodat knížectví Habsburkům, kteří je roku 1552 přenechali Jiřímu Fridrichovi Hohenzollernovi výměnou za knížectví opolsko - ratibořské. Zpět do rukou panovníka se dostalo roku 1558 a vzápětí bylo odprodáno slezskému rodu Promnitzů, kteří je drželi až do roku 1601. Poté opět přešlo do rukou Habsburků. Ve víru Třicetileté války získal roku 1627 knížectví od Ferdinanda II. Albrecht z Valdštejna jako náhradu za dlužný žold armádě.

Jeden z nejznámějších Valdštejnových portrétů od Anthonise van Dyck

Ctižádost a kariéra Albrechta z Valdštejna by se dala popsat dvěma slovy - bezbřehé ambice, jež nakonec vyústily v netradiční noční popravu v Chebu. Osudy bezvýznamného šlechtice, který se vypracoval na nejvyššího velitele císařsko-ligistických vojsk a jednu z nejvlivnějších osobností tehdejší Evropy jistě není třeba rozepisovat.  Zaměříme se proto pouze na  krátký úsek jeho života, vládu v knížectví zaháňském. Knížectví, do té doby protestantské, bylo podrobeno tvrdé rekatolizaci. Vypudil protestantské kněze a místo nich povolal do země jezuity. Nejvýraznější památkou na vládu císařského generalissima zůstává dodnes palác, jehož výstavbě podle plánů architekta Vincenta Boccacia muselo ustoupit na sedmdesát domů. Práce začaly na jaře 1630, ale po Valdštejnově smrti ustaly. Teprve jeho následníci, Lobkowitzové, vtiskli zámku převážně dnešní podobu.

Zámek v Zaháni

Ražbu mincí v Zaháni plánoval Valdštejn zřejmě od samého počátku. Na rozdíl od Valdštejnovy první, jičínské mincovny, nebyla ta zaháňská spravována ve vévodově vlastní režii, ale byla pronajata 3. března 1629 na dva roky Janu Zieslerovi z Molsheimu a jeho synovci Janu Jindřichu Jacobovi. Vardajnem, jenž dohlížel na ryzost mincovního kovu se stal Gottfried Ehrlich, kolky řezal patrně vratislavský rytec Hans Rieger. Samotné mincování bylo zahájeno začátkem září. Ještě téhož roku však odešel Ziesler do Vratislavi, kdy měl propachtovanou mnohem výnosnější vládní mincovnu a řízení mincovny tak připadlo pouze Jacobovi. Podle smlouvy mohl nájemce razit prakticky všechny druhy nominálů, ale s výjimkou 3 krejcarů nebyla ražba jiných nominálů příliš rozsáhlá. Vyšší nominály sice byly v omezené míře raženy, ale sloužily především jako důkaz dodržování nájemní smlouvy. Po uplynutí stanovené lhůty již Albrecht z Valdštejna nájemcům smlouvu neprodloužil. Přes návrh, aby se v mincování pokračovalo v knížecí režii, nebyla ražba obnovena, a tak poslední valdštejnské ražby vzešlé ze zaháňské mincovny nesou letopočet 1631.

Dva typy 3 krejcarů Albrechta z Valdštejna ze zaháňské mincovny

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:

Mincovní značky:

Značka mincovny	-	1629 - 1631	Písmeno S v oválu (Sagan)
Jan Jindřich Jacob	Nájemce a mincmistr	1629 - 1631	Hák na cány

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Ferdinand August Leopold Lobkowitz (1677 - 1715)

Roku 1646 prodal císař Ferdinand III. zaháňské knížectví do rukou představitele předního českého katolického rodu Václava Eusebia Lobkowitze. Ve vlastnictví rodu zůstalo knížectví do roku 1785. Jediným z příslušníků rodu, který na své minci použil titul zaháňského knížete, byl Ferdinand August Leopold Lobkowitz, císařský tajný rada a nejvyšší hofmistr císařovny Vilemíny Amálie. Několikrát byl hlavním komisařem na sjezdu slezských knížat ve Vratislavi. Služby císaři mu vynesly řád zlatého rouna. Pozornost věnoval i zaháňskému knížectví. Tohoto Lobkowicze připomíná velmi vzácný dukát bez letopočtu ražený někdy po roce 1698. Existují i stříbrné a měděné z týchž razidel, patrně odražky z 19. století. Razidla pro obě strany dukátu se nachází ve sbírkách Národního Muzea v Praze. Bohužel nevíme, kde byl ražen.

Dukát Ferdinanda Augusta Leopolda Lobkowitze. Písmena zkracují opis FERDINANDVS DVX SAGANI PRINCEPS DE LOBKOWITZ (Ferdinand, kníže zaháňský, vévoda z Lobkowitz). Znak převýšený knížecí čapkou je obtočen kolanou řádu zlatého rouna.

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Použitá literatura:

HOLEČKOVÁ, Zuzana: České, moravské a slezské mince 10 – 20. století, Národní muzeum – Chaurova sbírka, nevládní tolarové ražby – ražby slezských knížectví, Praha 2010

POLÍVKA, Eduard: Mincovní památky šlechtických rodů v českých zemích, Praha 2000

ŽÁČEK, Rudolf: Dějiny Slezska v datech, Praha 2004