Lehnicko - Břežsko

Středověké mincovnictví lehnického a břežského knížectví

Obě knížectví vznikla dělením Slezska na menší části. Lehnicko roku 1248 vzniklo rozdělením Slezska mezi syny Jindřicha II. Pobožného, Břežsko  roku 1311 vydělením z knížectví lehnicko - vratislavského. První nepřímá zmínka o mincování v Lehnici pochází z roku 1256 v listině knížete Boleslava II. Lysého. Z mincovny zcela jistě vycházely brakteáty, ale protože jde o anonymní ražby, nelze je mezi ostatními ražbami slezské produkce identifikovat. Za Václava I. Lehnického (1345 - 1364) vzešly z lehnické mincovny první zlaté mince ve Slezsku. Zlato pro ražbu florénů bylo získáváno z dolů v Nikolstadtu (Mikołajowice) a Goldbergu (Złotoryja). Ložiska však byla brzy vyčerpána.

Zlatý florén Václava Lehnického s lilií (fleur de lis) a postavou sv. Jana Křtitele

 

Mincovna v Břehu vznikla po roce 1311 za vlády Boleslava III. Štědrého (1311 - 1352) a hypoteticky do ní lze řadit některé typy raritních kvartníků. Její produkce jistě netrvala dlouho, neboť jejich ražba těchto mincí byla kolem roku 1325 ukončena. K obnově knížecí mincovny v Břehu došlo až v samém závěru 14. století, kdy zde začal razit haléře Ludvík I (+ 1398)  po něm jeho vnuk Ludvík II. (1399 - 1436). Tyto drobné knížecí ražby nesou vyobrazení sv. Hedviky, patronky Slezska. Za vlády Ludvíka II. došlo také k dočasnému spojení lehnicko - břežského knížectví, neboť ještě za svého života je svému příbuznému odkázal Václav Lehnický (+ 1417), biskup vratislavský, poslední potomek přímé lehnické větve Piastovců.  Poslední haléře nesoucí vyobrazení sv. Hedviky razil po roce 1480 Fridrich I. (1453 - 1488).

Kvartník Boleslava III. Štědrého (1311 - 1352) připisovaný do mincovny Břeh a knížecí haléř Ludvíka II. (1399 - 1436).  Skutečný průměr mincí je 20 a 12 mm.

____________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Fridrich II. Lehnický (1488 - 1547)

Po smrti knížete Fridricha I. zdědili knížectví jeho tři synové, ale z důvodu nízkého věku místo nich vládla jeji  Ludmila z Poděbrad (+ 1503), dcera českého krále Jiřího z Poděbrad. Nejstarší ze synů, Jan II., zemřel roku 1495 v pouhých sedmnácti letech. V roce 1505 si knížectví bratři rozdělili. Starší Fridrich obdržel Lehnici, mladší Jiří vládl v Břehu a Lubínu. V témže roce byla ve Slezsku uskutečněna měnová reforma, k níž kníže Fridrich II. přistoupil. Velmi působivé ražby vycházejí ze starších vzorů a nesou vyobrazení sv. Hedviky. První emise grošů nesly na líci čtvrcený štít se znakem knížectví, ale nedlouho poté byl nahrazen slezskou orlicí. Zpočátku byl ražen také níže uvedený typ půlgroše známý pouze z jednoho páru razidel. Snad šlo o zkušební ražbu.

Vydavatel těchto mincí, mladý lehnický kníže Fridrich II., k politickým aktivitám teprve dospíval. Roku 1507 vykonal pouť do Svaté země (po vzoru svého předka Ludvíka II)., ale již po několika letech se stavěl k těm, kteří projevovali nespokojenost s etickým úpadkem prelátů, kněží a minchů. Do napjatých poměrů ve Slezsku jako blesk udeřily Lutherovy teze. Již kolem roku 1520 se konala první nekatolická kázání na slezském venkově v okolí Lehnice. Roku 1523 pozval kníže Fridrich do Lehnice reformátora Kašpara Schwenckfelda a zcela otevřeně konvertoval k nové víře. V lehnicko - břežském knížectví (Břeh získal po předčasné smrti svého bratra Jiřího v roce 1521) provedl sekularizaci církevního majetku a krátce na to k luterství přešly i některé kostely v knížectví. Schwenckfeldovy myšlenky však byly příliš radikální. Fridrich II. sice Schwenckfelda podporoval, ale na radu krnovského knížete Jiřího Zbožného se od jeho myšlenek nakonec distancoval a roku 1527 musel reformátor Lehnici opustit .Na jaře 1529 Slezsku hrozil Slezsku turecký vpád a po obležení Vídně v září toho roku, vypukly v celém Slezsku horečnaté přípravy na obranu proti tureckému nebezpečí. Před branami Lehnice se v té době naházelo kolem patnácti kostelů a kaplí, v tom kolegiáta Božího hrobu a kostel sv. Jakuba. Kníže nechal tyto stavby zbořit. Oficiálním oddůvedněním byly obavy, aby se chrámy za branami města nestaly záchytným bodem pro případné obléhatele. Skutečným důvodem však byla snaha dále omezit pozice katolického náboženství.

Kníže Fridrich II. na mědirytině Bartoloměje Strachowského z roku 1733

S plnou pokladnou se kníže věnoval nejen náboženským záležitostem. Roku 1523 odkoupil od bohaté rodiny Thurzů knížectví volovské a podporoval rozvoj měst. Lehnice se dočkala vydláždění ulic a jakéhosi prvního veřejného osvětlení v podobě kádí či sudů s olejem. Pokus založit ve městě univerzitu sice skončil nezdarem (roku 1529 se studenti i učitelé rozprchli v obavě před tureckým nebezpečím), ale zároveň byla ve městě založena tiskárna. Co se týče osobního života knížete, roku 1515 se oženil s Alžbětou, dcerou polského krále Kazimíra IV. Jagellonského. Několik měsíců po svatbě však zemřela při porodu dcery Hedviky. Roku 1519 se kníže oženil podruhé s Žofí (1485 - 1537), dcerou Fridricha Hohnezollerna Ansbašského. Dala knížeti tři děti. Syny Fridricha III. (1520- 1570), Jiřího II. (1523 - 1586) a dceru Žofii (1525/26 - 1546). V říjnu 1537 byla v Lehnici uzavřena sňatková a dědická smlouva mezi lehnicko břežským knížetem Fridrichem II. a braniborským markabětem Jáchymem II. Hohenzollernem o dvojitém manželství svých dětí a uznání vzájemných dědických nároků. Smlouva se silným rodem Hohenzollernů knížeti dodala odvahy k založení vlastní mincovny. Roku 1541 tak vyšly z lehnické mincovny první mince. Byly to groše a třígroše, z tolarových nominálů byl ražen 1/4 tolar, 1/2 tolar a tolar.

Tolar knížete Fridricha II. z roku 1541 ražený v Lehnici

 

Ražba grošů a třígrošů podle braniborských vzorů a podle polských mincovních řádů. vzbudila brzy nevoli českého i polského krále. Polský král Zikmund I. Starý naléhal na Ferdinanda I., ať ražbu lehnických grošů zakáže, neboť je v rozporu s mincovním řádem v zemích Koruny české. Oběma katolickým panovníkům jistě nebyla po chuti ani náboženská deviza VERBVM DOMINI IN MANET ( slovo boží trvá na věky), kterou na ražbách nechal kníže Fridrich II. umístit. Jednalo se totiž o neoficiální heslo luterské reformace. Přesto ražba pokračovala i nadále, v letech 1543 - 1545 vyšly z mincovny kromě stříbrných mincí i zlaté dukáty, v roce 1545 byl taktéž vyražen unikátní odražek 1/2 tolaru ve zlatě o váze pětidukátu.

Groš knížete Fridricha II. z roku 1544 ražený v Lehnici

 

Kromě ražby mincí král Ferdinand I. protestoval především proti piastovsko-hohenzollernské smlouvě uzavřené roku 1537, v níž viděl přímé ohrožení habsburských zájmů. Využil svého silného postavení v době probíhající Šmalkaldské války a v květnu 1546 přijel do Vratislavi. Fridricha II. donutil dědickou smlouvu anulovat a mincovnu uzavřít. Ferdinand I. triumfoval. Vítězství ve Šmalkaldské válce a potlačení prvního českého stavovského odobje upevnilo jeho postavení. Pokořený kníže Fridrich II. zemřel krátce poté, v noci ze 17. na 18. září 1547, ve věku 67 let.

Starší ze synů Fridricha II., Fridrich III. (+ 1570), obdržel po smrti otce Lehnicko, mladší Jiří II. pak Břežsko. Ani jeden z knížat neměl právo razit mince, na Jiřího III. Břežského však upomínají dvě raritní zlaté lité medaile. První je datována do roku 1564. Jejím autorství je připisováno berlínskému medailéru Konrádu Schreckovi. Druhá medaile pochází z roku 1572 a kníže je na ní vyobrazen společně se svou manželskou Barborou Braniborskou (+ 1595). Autorem této medaile byl známý slezský rytec a medailér Tobiáš Wolf.

 

Jáchym Fridrich (1586 - 1602)

 

Starší ze synů Jiřího II. převzal v roce 1586 nad Břehem, zatímco mladší Jan Jiří obdržel Olavu. Od mládí byl připravován na politickou kariéru. Účastnil se korunovace Rudolfa II. na římského krále a více než sedm let pobýval na dvoře Hohenzollernů v Braniborsku. Pokračoval tak v politice započaté jeho děděčkem Fridrichem II. Od roku 1588 byl vrchním vojevůdcem slezských vojsk. Po smrti svého bratra Jana Jiřího (1592) a bratrance Fridricha IV. (1596) získal opět celé knížectví. Jáchym Fridrich byl dobrým hospodářem. Podporoval řemesla, potvrzoval městům privilegia, Břeh se za jeho vlády proměnil v krásné sídelní město. Za manželku pojal Annu Marii z dynastie Askánců. Měl s ní dva syny, Jana Kristiána a Jiřího Rudolfa. Jáchym Fridrich zemřel 25. března 1602 v Břehu ve věku nedožitých 52 let a byl pohřben v kryptě zámeckého kostela sv. Hedviky.

Piastovský zámek v Břehu

K největší hospodářské transakci se kníže Jáchym Fridrich odhodlal v březnu 1599, kdy od Petra Voka z Rožmberka zakoupil Rychleby a Stříbrnou Horu. Aby podpořil těžbu v těchto důlních revírech, vyhlásil kníže nový hornický řád, kterým umožňoval horníkům a důlním podnikatelům volně provozovat činnost, včetně kácení dřeva nutného k výdřevě dolů a tavbě rudy. Taktéž požádal císaře Rudolfa II. o udělení práva razit mince, které po určitém váhání ze strany císaře skutečně obdržel. Dá se předpokládat, že romžberská mincovna zůstala i po prodeji panství plně vybavená, a tak byly roku 1600 vyraženy první mince Jáchyma Fridricha. Zlato pocházelo z rychlebských dolů, stříbro z okolí Stříbrné Hory a Rychbachu. Nominálová škála nebyla velká. Byl ražen 3 krejcar, tolar, 2 tolar a dukát.

3 krejcar z roku 1602. Šlo o jednu z prvních mincí tohoto nominálu ražených ve Slezsku.

Kníže Jáchym Fridrich zemřel 25. března 1602 v Břehu. Protože jeho synové Jan Kristián a Jiří Rudolf byli ještě nezletilí, převzala vládu nad knížectvím vdova Anna Marie. V rychlebské mincovně nechala vyrazit 3 krejcar a 1/2 tolar upomínající knížete. Existuje také 1/2 tolarová klipa. 

Úmrtní ražba Jáchyma Fridricha. 1/2 tolar z roku 1602.

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

3 krejcar	1601, 1602
Tolar	1602
2 tolar	1602
Dukát	1600, 1601
3 krejcar (úmrtní)	1602
1/2 tolar  (úmrtní)	1602
1/2 tolar - klipa (úmrtní)	1602

 

 

 

 

 

 

_______________________________________________________________________________________________________________________________

 

Anna Marie (1602 - 1605)

Po smrti Jáchyma Fridricha přešla vláda na jeho syny Jana Kristiána a Jiřího Rudolfa. Protože však byli nezletilí, faktickou vládu vykonávala jejich matka Anna Marie, dcera anhaltského knížete Jáchyma Ernesta. Za své sídlo si zvolila Olavu. Anně Marii je připisován raritní haléř bez letopočtu s dvojitým erbem  se znakem Anhaltu a lehnicko - břežskou šachovnicí. Podle písmena O na minci (z německého názvu města - Ohlau), je tato ražba připisována mincovně v Olavě, která po smrti kněžny 14. listopadu 1605 zanikla.

Raritní haléř připisovaný Anně Marii

 

Po smrti Anny Marie nechali její synové vyrazit úmrtní ražby v rychlebské mincovně. Jde o ražby prakticky unikátní,  známé jen z předválečných sbírek.. Uvádí se, že byl ražen 1/2 ort, 1/2 tolar, tolar a odražky ve zlatě v hodnotě 3 dukáty a 10 dukátů.

Úmrtní 1/2 ort Anny Marie ražený v Rychlebech

________________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:

Haléř (mincovna Olava)	b.l. (1602 - 1605)
1/2 ort (úmrtní)	1605
1/2 tolar (úmrtní)	1605
Tolar - klipa (úmrtní)	1605
Tolar (úmrtní)	1605
3 dukát (úmrtní)	1605
3 dukát - klipa (úmrtní)	1605
10 dukát (úmrtní)	1605

* tolarová klipa a 3 dukátové klipy jsou odražky z 1/2 tolarového razidla, 10 dukát je odražkem tolarového razidla

________________________________________________________________________________________________________________________________

Jan Kristián (1602 - 1639) a Jiří Rudolf (1602 - 1658)

Společné mincovnictví

Jan Kristián a Jiří Rudolf byli v době úmrtí obou rodičů stále velmi mladí. Podle závěti nad nimi regentskou vládu měla vykonávat jejich teta Alžběta Magdaléna Lehnicko - Břežská, podle tehdejších zvyklostí se však jejich skutečným poručníkem stal manžel jejich tety, významný slezský kníže Karel II. Minsterberský. Postaral se o skvělé vzdělání svých svěřenců a vedl jejich první kroky na politické scéně. Roku 1608 se společně se svým strýcem přiklonili na stranu Matyáše Habsburského. V roce 1612 si po dovršení plnoletosti Jiřího Rudolfa rozdělili knížectví. Jan Kristián obdržel Břeh, Klučbork a Olavu, Jiří Rudolf si podržel Lehnici, Goldberk, Lubín, Hernštat , Hajnov a Volov. Dalším politickým krokem byla náboženské konverze obou bratrů. V roce 1613 přestoupili z luteránství ke kalvinismu aby posílili svá pouta s německými Hohenzollerny. K politickému zápasu mezi slezskými stavy a Habsburky však teprve mělo dojít.

 

Budova mincovny v Rychlebech si dodnes udržela původní podobu

 

První zlaté a stříbrné mince obou bratrů vzešly z rychlebské mincovny v letech 1603 - 1604. Jde o ražby velmi vzácné. Typ 3 krejcau s orlicí a čtvrceným erbem lehnicko - břežského knížectví byl ražen jen jako klipa. Patrně šlo o zkušební ražbu. Teprve od roku 1605 začíná být mincovní produkce výraznější. O počátcích provozu mincovny nemáme mnoho zpráv a mince nejsou nijak značeny. Teprve od roku 1607 je jako správce mincovny připomínán Kryštof Tuchman, který značil mince písmeny CT. Přestože byla mincovna částečně zásobována stříbrem a zlatem z místních zdrojů knížectví, větší část zpracovaného kovu pocházela z tzv. pagamentu, tedy starých mincí, nádobí a jiných předmětů z drahých kovů. 

Vzácné typy 3 krejcarů z počátku společného mincování Jana Kristiána a Jiřího Rudolfa

 

Za Kryštofa Tuchmanna začaly být výrazněji raženy tolarové nominály. Jsou to krásné ukázky renesančních ražeb vycházejících ze saských vzorů. Po rozdělení knížectví roku 1612 Rychleby připadly Jana Kristiánovi, ale společná ražba pokračovala i nadále. V roce 1614 kníže potvrdil měsťanům jejich privilegia.

Roku 1611 převzal mincovnu Kryštof Cantor. Jako mincmistr zde působil až do roku 1616, v letech 1616 - 1617 zde působil Burhkardt Haase. Z drobných mincí byly raženy grešle a 3 krejcary. Dále byly raženy 1/4 tolary, 1/2 tolary a tolary. Zlaté mince byly raženy spíše nepravidelně a většinou se jedná o zlaté odražky razidel 1/2 tolarových a tolarových mincí, a to i v podobě klip. Vesměs jde o mince velmi vzácné až unikátní, určené snad jako donativy. Kromě mincí určených pro oběh, byly v Rychlebách raženy tzv. Rechenpfennige (početní groše) z mědi, používané jako početní pomůcka knížecí komorou.

 

Ukázka 1/4 tolaru z roku 1619

Nejpočetnější mincí vycházející z rychlebské mincovny byl 3 krejcar, ražený od roku 1605 ve velkých počtech. Na starších kvalitnějších ražbách se kromě označení 3 krejcaru objevuje také číslovka 24. Mince tak dává najevo, že respektuje říšský měnový systém a je 1/24 říšského tolaru. V letech 1618 – 1620 byly 3 krejcary raženy v obrovském množství a zaplavily peněžní oběh v celém Slezsku.Tyto ražby nesou od roku 1617 do roku 1621 značku HR, tradičně připisovanou vratislavskému rytci Hansi Riegerovi.

 

Ukázky 3 krejcarů z let 1607 a 1615. Starší typ se liší označením nominálu, neboť mince nám sděluje, že je nejen 3 krejcarem, ale i 1/24 říšského tolaru. Na mladší ražbě již tato informace chybí.

 

Po vypuknutí stavovského povstání se obě slezská knížata přiklonila na stranu Fridricha Falckého. Na přelomu let 1620/1621 byla mincovna přenesena z důvodu válečných nebezpečí (snad po porážce stavovského vojska na Bílé hoře) z Rychleb do chráněné Olavy. Důvod byl zřejmý, protože Rychleby za celou dobu své existence byly městem bez obranných hradeb. Zároveň začaly vznikat "pomocné" mincovny v jiných městech knížectví. Inflační spirála se začala roztáčet naplno.Z této doby pochází ražba dvanáctikrejcaru. Dále jsou do rychlebské mincovny řazeny 24 a 48 krejcar, i když v opise chybí místo ražby. 

Velmi zajímavý 1/2 dukát roku 1619. Opis ve zkratkách říká toto: MONETA AVREA DEI GRATIA IOHANNES CHRISTIANVS ET GEORGIVS RVDOLPHVS FRATRES DUCES SILESIAE LIGNICENSIS ET BREGENSIS 1619 (Mince zlatá z boží milosti Jana Kristiána a Jiřího Rudolfa, bratří, knížat slezských, lehnických a břežských, 1619)

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Mincovna Rychleby

Grešle	b.l., 1609 - 1612
Grešle (3 fenik)	1619
3 krejcar (orlice/helm)	1603
3 krejcar (orlice/šachovnice)	1604
3 krejcar - klipa (orlice/čtvrcený štít)	1604
3 krejcar (orlice s kníž. čapkou/šachovnice)	1605
3 krejcar (s označením 1/24 tolaru)	1605 - 1611
3 krejcar /1/	1612 - 1621
12 krejcar	1621
24 krejcar	1621
48 krejcar	1621
1/4 tolar (poprsí proti sobě/erb)	1609
1/4 tolar (poprsí zvlášť) /2/	1611, 1617, 1619, 1621
1/2 tolar (poprsí proti sobě) /3/	1607, 1609, 1610
1/2 tolar (poprsí zvlášť) /4/	1611, 1619, 1620
Tolar (poprsí proti sobě/erb) /5/	1606 - 1610, 1614, 1617 - 1621
Tolar (poprsí zvlášť) /6/	1611
Tolar - klipa (poprsí zvlášť) /7/	1616
1/4 dukát (erb/nápis) /8/	1619
1/2 dukát (poprsí proti sobě/erb) /9/	b.l., 1620
1/2 dukát (erb/nápis) /10/	1610
1/2 dukát (poprsí proti sobě/nápis) /11/	1619
Dukát (poprsí zpříma/erb)	1604 - 1606
Dukát (poprsí proti sobě/erb) /12/	1606 - 1609, 1612, 1620
Dukát (poprsí zvlášť) /13/	1610 - 1612, 1614, 1619
2 dukát (poprsí proti sobě/erb)	1609
2 dukát (poprsí zvlášť) /14/	1609 - 1611
3 dukát (poprsí proti sobě/erb)	1613
10 dukát (poprsí zvlášť)	1609

/1/ 3 krejcar 1616 ražen též jako klipa
/2/ Ročník 1619 ražen též jako klipa, ročníky 1617 a 1619 raženy ve zlatě o váze 3 dukátu

/3/ Ročník 1605 ražen ve zlatě ve váze 4 dukáty a 6 dukátů, ročník 1607 ve zlatě jako 4 dukát, 1609 ve zlatě jako 4 dukát, ročník 1610 ve zlatě jako 3 dukát a 4 dukát

/4/ Ročníky 1611,1614, 1616, 1619 a 1620 raženy jako klipy, ročníky 1614 a 1615 jako tolarové klipy na silnějším střížku, ve zlatě byly raženy v roce 1611 o váze 3 a 4 dukátu, v roce 1614 4 dukát a v roce 1617 vznikl odražek o váze 5 dukátů

/5/ Ročníky  1618, 1619 a 1621 raženy též jako klipy, ročníky 1607, 1609, 1619 byly raženy na silnějším střížku o váze 2 tolary, ročníky 1609 a 1620 raženy jako 2 tolarové klipy. Zlaté odražky o váze 5 dukátů byly raženy v letech 1607 - 1610, 1615, 1617 a 1619, odražek o váze 6 dukátů v roce 1607, 1615, 1617, 1619 a 1621, odražek o váze 7 dukátu pouze v roce 1610, odražek o váze 8 dukátů v letech 1610 a 1617, odražek o váze 9 dukátů v roce 1617 a odražek o váze 10 dukátů v letech 1609, 1610, 1617 a 1619

/6/ Ročník 1611 ražen jako klipa, 2 tolar, 2 tolarové klipa a ve zlatých odražcích ve váze 5, 6 a 10 dukátů

/7/ Ražen též jako zlatý odražek o váze 5 dukátů

/8/ Ražen též jako klipa

/9/ Ročník 1620 ražen jako klipa a 1/4 dukát na tenčím střížku

/10/ Ražen též jako 1/4 dukát na tenčím a jako dukát na silnějším střížku

/11/ Ražen jako klipa a jako 1/4 dukát na menším střížku

/12/ Ročníky 1608 a 1609 raženy též na silnějším střížku jako 2 dukáty

/13/ Ročník 1614 ražen na silnějším střížku též jako 2 dukát

/14/ Ročník 1610 ražen též jako klipa o váze 2,3 a 4 dukátů

 

Mincovní značky:

Kryštof Tuchmann	Správce mincovny	1607 - 1610	Písmena C-T
Kryštof Cantor	Mincmistr	1611 - 1616	Písmena CC, mezi nimi zkřížené háky na cány
Burkhardt Haase	Mincmistr	1616 - 1617	Stažená písmena B-H
Hans Rieger	Rytec	1617 - 1621	Písmena H - R nebo jejich ligatura

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jan Kristián Břežský (1602 - 1639) 

Jan Kristián, starší ze synů Jáchyma Fridricha a Anny Marie, se narodil 28. srpna 1591. Po smrti rodičů se mu dostalo vychování od strýce Karla II. Často pobýval na statcích svých příbuzných z rodu Hohenzollernů, zejména v Krosně. Zde se seznámil se svou ženou Dorotou Sibylou, dcerou Jana Jiřího Hohenzollerna. Svatba se konala v prosinci 1610 v Berlíně. Pod vlivem své ženy přestoupil kníže z luteránství na kalvinismus. Z manželství postupně vzešlo třináct potomků, ale jen pět se jich dožilo dospělosti. V roce 1617 po smrti katolíka Adama Václava Těšínského byl Jan Kristián zvolen vrchním slezským hejtmanem. Nebyla to šťastná doba. V roce 1618 v Čechách vypuklo stavovské povstání proti Habsburkům. Slezský Piastovec se nejprve vydal do Vídně, aby mezi císařem a stavy zprostředkoval mír, ale brzy bylo jasné, že ozbrojenému konfliktu se nelze vyhnout. Slezští stavové se po určitém váhání připojili k povstání a 27. února 1620 složili ve Vratislavi lenní hold novému českému králi Fridrichu Falckému, taktéž kalvínského vyznání. Ještě téhož roku vzaly naděje nekatolických stavů ze své. Poražený král se stáhl do Vratislavi, kde doufal v nalezení pomoci. Ve Slezsku se dozvěděl o kapitulaci českých stavů. Začátkem prosince, když se jednalo o případné pomoci povstání, odpadla od Fridricha také Morava. Slezští stavové si uvědomili, že stojí osamoceně a že přítomnost poraženého panovníka ve Slezsku rozhodně ke zklidnění situace nepřispívá. Fridrich Falcký byl vyzván k opuštění země. Slezští stavové začali s pomocí saského kurfiřta hledat smíření s vítězným Ferdinandem II. Z řad slezských předáků si zachovali tvář jen Jan Jiří Krnovský, který i nadále vedl odboj proti císaři a Jan Kristián Břežský. Poznav šalebnost mocenské hry rezignoval na úřad  vrchního slezského hejtmana a v březnu 1621 emigroval do Frankfurtu nad Odrou. V emigraci pobyl necelý rok, po zásahu saského kurfiřta Jana Jiřího mu byla udělena milost a v prosinci téhož roku se mohl bezpečně vrátit do svého knížectví. 

Piastovský zámek v Olavě, která patřila k podílu Jana Kristiána Břežského

 

Roku 1625 zemřela v Břehu kněžna Dorota Sibyla. Kníže se krátce na to znovu oženil se šlechtičnou Annou Hedvikou von Sitch. Z manželství vzešlo sedm dětí, ale jen tři se dožily dospělosti. Protože se jednalo o morganatické manželství, neměli synové August (1627 - 1679), Zikmund (1632 - 1664) a dcera Johanna Alžběta (1636 - 1673) právo na knížecí titul. Kníže nepřestal doufat v návrat předbělohorských pořádků. Když saský kurfiřt Jan Jiří vstoupil na nátlak švédského krále Gustava II. Adolfa do války proti katolické lize, vydal slezský kníže dobrovolně saským oddílům Břeh. Dne 9, srpna 1633 uzavřela knížata Jan Kristián Břežský, Jiří Rudolf Lehnický a Karel Fridrich Olešnický spolu s Vratislaví svazek s protestanstskými vůdci  s cílem zorganizovat boj slezských protestantů proti císaři. Jak saský kurfiřt, tak braniborský markrabě převzetí záštity nad tímto svazkem odmítli a slezská knížata zůstala osamocena. Větší část Slezska byla navíc do konce roku obsazena habsubrskými vojsky a oběma slezským Piastovůcm nezbylo nic jiného, než se uchýlit do polské emigrace. V únoru 1634 byl v Chebu zavražděn Albrecht z Valdštejna. Tato akce způsobila rozvrat v habsburském táboře, čehož dolnoslezští stavové využili. V červenci 1633 uzavřeli ve Vratislavi konfederaci, v jemíž čele stanul Jan Kristián, který se vrátil z emigrace. Konfederace vytvořila vlastní vládní struktury (mince, daně, vojsko) a spolu se saskými, braniborskými a švédskými oddíly zahájila ofenzivní akce. Habsburská strana se v této situaci spolehla na diplomacii. 30. května 1635 byla podepsán Pražský mír, jímž saský kurfiřt Jan Jiří získal Horní a Dolní Lužici a přešel na stranu Habsburků. Saského příkladu následovalo i Braniborsko. Jan Kristián musel znovu odejít do emigrace, tentokrát naposledy. 

Dukát z roku  1635 ražený konfederací slezských stavů v jejichž čele stal Jan Kristián Břežský

 

Kníže pobýval se svou rodinou nejprve v Toruni, v říjnu 1636 přesídlil s rodinou do Osterode (dnes Ostróda v Polsku), které mu byly přenechány jako náhrada za dosud nevyplacené věno po první manželce. Zde 25. prosince 1639, půl roku po smrtí své druhé ženy Anny Hedviky von Sitch, zemřel na zápal plic. Později bylo jeho tělo převezeno do Břehu a v prosinci 1640 uloženo do hrobky v zámeckém kostele sv. Hedviky po boku první ženy Doroty Sibily. Příběh nepokojného slezského Piastovce se tak uzavřel.

Zámek v Ostródzie. Poslední sídlo Jana Kristiána Břežského

 

Na přelomu let 1620/21 došlo k oddělení mincovnictví obou bratrů. Z roku 1621 existuje 3 krejcar s titulaturou Jana Kristiána ražený ještě v Rychlebech, ale naprostá většina mincovní produkce pochází již z olavské mincovny. Jsou to zejména kiprové 3 krejcary a 24 krejcary, unikátní je tolar (také v podobě klipy) a jeho zlaté odražky a 3 dukát. Na olavských mincích se setkáváme i nadále se značkou HR, připisovanou rytci Hansi Riegerovi.

Tolarová klipa z mincovny v Olavě

 

Další "pomocné" mincovny působily v Břehu a Klučborku. Mince se liší ukončením opisu MONETA NOVA ARGENTEA OLAVIENSIS (Olava), BREGENSIS (Břeh) a CRVCIBVRGENSIS (Klučbork) Obě zbylé mincovny měl v nájmu nám již známý Burkhardt Haase. Mince vyražené v Klučborku jsou navíc značeny písmeny F-S či vzácně jejich ligaturou, jde o značku rytce Friedricha Schonau. Produkce obou mincoven nevybočuje z mincovní řady té doby. Byly raženy především 3 krejcary a 24 krejcary, zajímavou výjimkou je 3 groš 1622 ražený v Klučborku podle polského vzoru. Tolarové a dukátové ražby byly raženy výjimečně. Problematické je přiřazení drobných měděných haléřů a 3 haléřů, dříve připisovaných mincovně v Bernštatu. Jelikož ale toto město něbylo součástí lehnicko - břežského knížectví, je třeba tyto mince přiřadit do některé se známých knížecích či městských mincoven.

Kiprový 3 krejcar 1622 z mincovny v Klučborku. Místo ražby označuje opis na rubu MONETA NOVA ARGENTEA CRVCIBVRGENSIS (Mince nová stříbrná klučborská)

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Mincovna: Rychleby

3 krejcar

1621

 

Mincovní značky:

Hans Rieger

Rytec

1617 - 1621

Písmena H-R

Mince:

 

Mincovna: Olava

3 krejcar	1621 - 1623
24 krejcar (erb/orlice)	1621
24 krejcar (portrét/erb)	1621 - 1623
Tolar 1621	1621 /1/
3 dukát	1622

/1/ Ražen též jako klipa a odražek ve zlatě o váze 7 dukátů a 12 dukátů

Mincovní značky:

Hans Rieger

Rytec

1621 - 1623

Písmena H-R

 

Mince:

 Mincovna: Břeh

3 haléř	b.l. 1622
3 krejcar	1621 -1622
24 krejcar	1622

 

Mincovní značky:

Mincovna Břeh

Burkhardt Haase

Mincmistr

1621 - 1622

Písmena B-H

 

Mince:

Mincovna: Klučbork

3 krejcar	1622
3 groš	1622
24 krejcar	1621 - 1622
1/2 tolar	1622
Tolar	1622
5 dukát	1622

 

Mincovní značky:

Mincovna Klučbork

Burkhardt Haase	Mincmistr	1621 - 1622	Písmena B-H
Friedrich Schonau	Rytec	1621 - 1622	Písmena F-S

 

Mince:

Neurčená mincovna

Haléř (2 erby)	b.l.
Haléř /orlice)	b.l.
3 haléř (knížecí čapka)	b.l.
3 haléř (orlice)	1622

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jiří Rudolf Lehnický (1602 - 1653)

Mladší ze synů Jáchyma Fridricha a Anny Marie se narodil 22. ledna 1595 v Olavě. Vzdělání získal  ve Slezsku a u svých příbuzných Hohenzollernů. Ve věku sedmnácti let byl uznán za plnoletého a začal spravovat svůj díl knížectví. Za sídlo si zvolil Lehnici, podle níž také získal přídomek. Roku 1614 se oženil se Sofií Alžbětou, kněžnou Anhaltsko - Desavskou. Po rezignaci svého bratra převzal na jaře roku 1621 úřad vrchního slezského hejtmana. Knížecí dvůr v Lehnici byl centrem kultury. Pobývali na něm básnící Martin Opitz či Friedrich von Logau, sám kníže Jiří Rudolf byl dobrým hudebním skladatelem a jeho díla se příležitostně hrají dodnes. Založil také knihovnu, zvanou "Biblioteca Rudolphina" Roku 1622 zemřela kněžna Sofie Alžběta ve věku pouhých třiceti let. O dva roky se kníže oženil podruhé. Jeho ženou se stala Alžběta Magdaléna z rodu slezských minsterberských Poděbradovců, ale i toto manželství zůstalo bezdětné. Po její smrti v roce 1631 se kníže již neoženil.  Roku 1628 měl být vydán zemský zákoník Constitutiones Rudoplhinae kodifikující předbělohorské právo na Lehnicku. Zákoník, již připravený do tisku, však císař Ferdinand II. neschválil a nadále pokračoval v centralizační a rekatolizační činnosti ve Slezsku. Jiří Rudolf, znechucen tímto jednáním, rezignoval na post vrchního slezského hejtmana. V letech 1633 - 1635 byl členem protihabsburského stavovského svazku, později konfederace. Po jejím zániku odešel společně s bratrem do polského exilu. Když však roku 1641 rezignoval na úřad vrchního slezského hejtmana katolík Karel Eusebius z Lichtenštejna, nezbylo císaři Ferdinandu III. než opět jmenovat do této funkce Piastovce Jiřího Rudolfa. Slezský kníže však i nadále raději pobýval v exilu. Do Slezska se natrvalo vrátil až po uzavření Vestfálského míru v roce 1648. Zemřel během pobytu ve Vratislavi na počátku roku 1653 ve věku nedožitých 58 let. Pohřben je v kostele sv. Jana Křtitele v Lehnici.

Piastovský zámek v Lehnici

První samostatně pracující mincovna Jiřího Rudolfa vznikla koncem roku 1620 v Hajnově a bylo svěřena mincmistru Marku Taubnerovi. V tomto roce byl vyražen pouze 3 krejcar, zbylé nominály byly raženy následující rok  V Hajnově byly raženy především 3 krejcary, vzácněji 12 krejcary. Ostatní stříbrné a zlaté ražby jsou velmi vzácné až unikátní. Mincovna pracovala jen nekolik měsíců, po jejím uzavření ji nahradila mincovna v Lehnici.

Vzácný dvanáctikrejcar z mincovny v Hajnově

 

Mincovna v Lehnici byla svěřena do správy Kryštofu Kantorovi, který sem přešel po uzavření opavské mincovny. I v tomto případě mincovna razila nejvíce nominály určené pro oběh, a to 3 krejcary a 24 krejcary. Mezi zajímavější mince patří vzácná grešle, případně pak ražby vydané po úmrtí kněžny Sofie Alžběty v roce 1622. Jde groš a 1/4 tolar. Nejzajímavější ražbou je pak tolar s vyobrazením Lehnice. Přestože je město pojato spíše schematicky, rozeznáme v popředí řeku Kačavu a za ní město obklopené hradbami nad nímž se zvedají věže, které lze identifikovat. Zleva doprava je to věž kostela sv. Petra a Pavla a za ním věž kostela sv. Jana Křtitele. Následuje věž zámku, věž kostela Panny Marie a úplně vpravo patrně věž Vratislavské brány.

Perokresba vzácného tolaru Jiřího Rudolfa s pohledem na Lehnici. Opis na rubu je řečnickou otázkou z Pavlova listu Římanům: SI DEVS PRO NOBIS QVIS CONTRA NOS (Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?)

 

Další mincovna zřízená v průběhu roku 1621 se nacházela ve Volově. Z této mincovny vycházely především kiprové 24 krejcary. Nesou značku IK mezi háky na cány patřící staršímu mincíři Janu Knoblauchovi. Jako druhý mincíř je zmiňován Michael Wilke. Poslední mincovna zřízená Jiřím Rudolfem se nacházela v Hernštatu a pracovala pouze v roce 1622. Vycházely z ní pouze 3 krejcary, dnes velmi vzácné. Od ostatních mincoven se liší ukončením opisu na rubu HERN(STA). Kromě těchto mincoven nechal lehnický kníže vyrazit 3 krejcar ročníku 1622 v mincovně v Olavě (opis končí OLA), která patřila jeho bratru Janu Kristiánovi. Je znám pouze jeden typ. 

.

24 krejcar Jiřího Rudolfa z mincovny Volov

Mincovní produkce Jiřího Rudolfa obsahuje také řadu nominálů, které nedokážeme přiřadit konkrétní mincovně. Písemné prameny často mlčí, jiné uvádí konkrétní zaměstnance (kupříkladu je zmiňován jistý vardajn Kraumann), ale bez místa určení mincovny. V tomto případě nám příliš nepomůže ani rytecká práce, neboť Hans Rieger a Georg Heinecke jistě vyryli razidla pro nejednu mincovnu. Nezbývá než věřit, že v archivech dosud leží zapomenuté dobové dokumenty, které čekají na badatele, který odkryje jejich tajemství. Na numismatickém materiálu je zřejmé, že ražba mincí nebyla v roce 1623 tak rozsáhlá, jako v letech předchozích. Projevily se totiž snahy císaře o převzetí či zrušení soukromých mincoven ve Slezsku. Po vydání císařského mandátu z června 1623, jímž byla další ražba těmto mincovnám zcela zakázána, mincování obou bratrů končí. Po vyhlášení kalády v prosinci 1623, byla hodnota slezských kiprových mincí snížena na pouhou 1/16 původní hodnoty. 24 krejcar tak nadále platil 1,5 krejcaru a 3 krejcar byl roven 1/6 krejcaru. 

3 krejcar 1622 Jiřího Rudolfa z blíže neurčené mincovny. Opis na rubu zní pouze MONETA NOVA ARGENTEA (Mince nová stříbrná), Nenese tak určení místa ražby. Značka mincmistra či vardajna rovněž chybí. 

 

Poslední známé mince nesoucí portét a titul Jiřího Rudolfa byly vyraženy posmrtně jeho synovci Jiřím, Ludvíkem a Kristiánem v mincovně v Břehu. Kníže je vyobrazen na líci en face v bohatém pozdně renesančním oděvu, na rubu se nachází datum narození a úmrtí a titulatura vysokých úřadů, které do své smrti zastával. Nápis na rubu hovoří: NATVS 22 IANUARII ANNO 1595 OBIIT 14 IANUARII 1653 (Narozen 22. ledna roku 1595, zemřel 14. ledna 1653). Opis přechází z líce na rub: DEI GRATIA GEORGIVS RVDOLPHVS DVX SILESIAE LIGNICENSIS BREGENSIS & GOLDBERGENSIS SACRAE CAESARAE MAJESTATIS VICARIVS REGIVS SVPREMVS PRAEFECTVS PER UTRAMQVE SILESIAM (Jiří Rudolf, z boží milosti kníže slezský, lehnický, břežský a goldberský, vikář Svaté říše římské, hejtman obojího Slezska). Mince v hodnotě 1/8 tolaru a 2 dukátu (jde o odražek z týchž razidel), byly patrně rozdávány smutečním hostům během pohřbu, jak bylo v této době zvykem.

Úmrtní 1/8 tolaru Jiřího Rudolfa. 

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Mincovna: Hajnov

3 krejcar (orlice/čtvrcený štít)	1620
3 krejcar (dva erby/orlice)	1621
12 krejcar (orlice/čtvrcený štít)	1621
12 krejcar (portrét/čtvrcený štít) /1/	1621
12 krejcar (portét/nápis pod erby)	1621
1/4 tolar (portrét/čtvrcený štít) /2/	1621
Tolar (portrét/čtvrcený štít) (3/	1621
Dukát  (portrét/čtvrcený štít)	1621

/1/ Ražen též jako klipa

/2/ Je možné, že jde o 24 krejcar bez vyražené hodnoty. Ražen též jako klipa a zlatý odražek o váze 3 dukáty a 10 dukátů

/3/ Ražen též jako zlatý odražek o váze 6,7 a 8 dukátů

 

Mincovní značky:

Mincovna: Hajnov

Marek Taubner

Mincmistr

1620 - 1621

Písmena M-T

 

Mince:

Mincovna: Lehnice

Greše	1622
3 krejcar (orlice/dva erby)	1621 - 1623
3 krejcar (portrét/dva erby)	1622
12 krejcar (portrét /nápis pod erby)	1622
24 krejcar (portrét/čtvrcený štít)	1621
24 krejcar - bez hodnoty (portrét/čtvrcený štít) /1/	1621 - 1622
1/2 tolar	1622
Tolar (portrét/čtvrcený štít) /2/	1621 - 1622
Tolar (portrét/pohled na Lehnici)	1622
Groš - úmrtní ražba Sofie Alžběty	1622
1/4 tolar - úmrtní ražba Sofie Alžběty	1622

/1/ Dříve uváděné jako 1/4 tolary

/2/ Ročník 1622 ražen též jako klipa

 

Mincovní značky:

Mincovna: Lehnice

-	Značka mincovny	1621 - 1622	Lilie
Kryštof Cantor	Mincmistr	1621	Písmena C-C mezi háky na cány
Georg Heinecke	Rytec	1623	Písmena G-H	Značka nezjištěna

Mince:

Mince:

3 krejcar	1659 - 1662
15 krejcar (portrét/čtvrcený štít)	1659
15 krejcar (portrét/orlice)	1659 - 1664
Tolar /1/	1660 - 1661
Dukát	1660
Dukát /2/	1664
1/2 ort (úmrtní ražba Žofie Kateřiny)	1659
Ort (úmrtní ražba Žofie Kateřiny))	1659
1/2 ort (úmrtní ražba Alžběty Marie Karoliny)	1664
Ort (úmrtní ražba Alžběty Marie Karoliny)	1664
1/2 ort (úmrtní ražba Jiřího III.) /3/	1664
Ort (úmrtní ražba Jiřího III.)	1664

/1/ Ročník 1660 vyražen z týchž razidel i jako 2 tolar

/2/ Výtěžková mince z rychlebských zlatých dolů

/3/ Ražen též odražek o váze 2 dukáty

 

Mincovní značky:

Kristián Pfahler	Správce mincovny, mincmistr	1651 - 1664	Srdce probodené háky na cány, ze srdce vyrůstají dva květy nebo srdce a z něj vyrůstající kříž
Eliáš Weiss	Vardajn, mincmistr	1657  - 1673	Písmena E-W

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Ludvík IV. Lehnický (1639 - 1663)

Ludvík, syn Jana Kristána a Doroty Sibyly se narodil 19. dubna 1616 v Břehu. Mládí prožil z velké části v polské emigraci. Po smrti strýce Jiřího Rudolfa v roce 1653 zdědil lehnické knížectví. V květnu 1649 se oženil s Annou Sofií (1628 - 1668), dcerou meklenburského knížete Jana Albrechta II. Z manželství vzešel jediný syn, který zemřel ještě jako dítě. Kníže Ludvík IV. Lehnický zemřel 24. listopadu 1663 na následky zranění, jež utrpěl po pádu z koně. Bylo mu 47 let.

Kníže Ludvík IV. Lehnický

 

Mincovnictví knížete Ludvíka je v podstatě shodné s mincovnictvím jeho bratra Jiřího III. Z krejcarových nominálů byly raženy 3 krejcary a 15 krejcary, z "hrubých" nominálů byl v roce 1661 vyražen tolar (z týchž razidel je znám i 2 tolar) a dukát. Z roku 1662 je znám unikátní 2 dukát. Úmrtní ražby datované 1663 byly raženy v hodnotě 1/2 ort a ort. Osobní heslo knížete, které znělo CONSILIVM IEHOVAE STABIT (Pevně stojím v záměru božím), se objevuje na tolaru a úmrtních ražbách.

3 krejcar Ludvíka IV. Lehnického z mincovny Břeh

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

3 krejcar	1659 - 1662
15 krejcar (portrét/čtvrcený štít)	1659
15 krejcar (portrét/orlice)	1659 - 1663
Tolar /1/	1661
Dukát	1661
2 dukát	1662
1/2 ort - úmrtní	1663
Ort - úmrtní	1663

/1/ Ražen též jako odražek o váze 2 tolary

 

Mincovní značky:

Kristián Pfahler	Správce mincovny, mincmistr	1651 - 1664	Srdce probodené háky na cány, ze srdce vyrůstají dva květy nebo srdce a z něj vyrůstající kříž
Eliáš Weiss	Vardajn, mincmistr	1657  - 1673	Písmena E-W

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Kristián Volovský (1639 - 1672)

Nejmladší ze synů Jana Kristiána a Doroty Sibyly se narodil 19. dubna 1618. V mládí odešel s otcem do exilu, studoval na kalvínské škole v litevských Kiejdanech. Po ukončení studií se vrátil do Slezska. V roce 1642 přežil švédské obležení Břehu. V prosinci 1645 byl během jedné z cest unesen Švédy. Naštěstí jeden ze členů doprovodu dokázal uprchnout a informovat břežské měšťany, kteří knížete osvobodili. V listopadu 1648 se oženil s kněžnou Luisou z Anhaltu. Měli spolu čtyři děti, ale otce přežili jen syn Jiří Vilém a dcera Karolina. Při dělení knížectví v roce 1654 získal Olavu a Volov. Po smrti bratrů se stal jediným vládcem rozsáhlého lehnicko - břežského knížectví. Po abdikaci Jana II. Kazimíra vznesl kandidaturu na polský trůn, ale jako kalvín neměl v přísně katolickém Polsku podporu šlechty. Zemřel 28. února 1672 ve věku 53 let.

Kristián Volovský

Mincování Kristiána Volovského můžeme rozdělit na dvě etapy. První končí v roce 1665 a je v podstatě shodná s mincovnictvím jeho bratrů. Navíc byl ražen pouze krejcar a 6 krejcar (obojí v roce 1665). Tolary byly raženy ve dvou typech, líší se náboženskou devizou na rubu. Nesou opisy CONSILIVM IEHOVAE STABIT (Pevně stojím v záměru Božím) nebo SVFFICIT MIHI GRATIA TVA DOMINE (Stačí mi Tvá milost, Pane). Z roku 1664 je znám unikátní dukát řazený do Rychleb. Tuto minci zmiňují Jaschke a Maercker. Okolnosti vzniku této mince jsou stejné jako u podobného typu raženého Jiřím III. a jsou popsány výše.

6 krejcar Kristiána Volovského ražený v Břehu. Jde ještě o ruční ražbu, neboť opis na lící není zcela doražen.

 

Po smrti Kristiána Pfahlera převzal řízení mincovny Eliáš Weiss a Kryštof Brettschneider, povýšený do funkce vardajna. V mincovně sice působil již od února 1662, ale pouze jako rytec. Během Až do 17 století byly mince raženy ručně. Dílčí technická zlepšení, jako užití průbojníku či válcování plechů k výrobě střížku sice urychlovala připravu polotovarů k výrobě mince, ale poslední fáze zůstávala stále stejná. Pregéř musel vložit střížek mezi svrchní a spodní razidlo a teprve ručním úderem kladiva dal minci podobu. Nahrazení válcovacím strojem poháněným vodní nebo lidskou silou výrazně urychlilo ražbu mince Mincovní obraz byl vyryt na na vnější stranu kovového válce. Pás mincovního kovu byl protažen mezi dvěma válci s vyobrazením rubní a lícní strany mince. Otáčení válce bylo nastaveno tak, aby se líc i rub mince zobrazily na mincovním pásu přesně naproti sobě. Mechanický průbojník pak hotové mince z pásu vykrajoval. Mince vyražené válcovacími stroji již nenesou stopy po nedoražení, jak tomu bylo u starších ražeb, především 15 krejcarů. 

Jednoduché válcovací stroje z eggenberské mincovny v Českém Krumlově

 

Prvními mincemi z břežské mincovny vyraženými válcováním byly tolary a jejich díly s letopočtem 1666. V důsledku technologie výroby jsou tyto mince často prohlé od protažení mezi válci. U drobných mincí není prohnutí tak výrazné, neboť oběhem došlo ke zploštění tenkého plechu. U vyšších nominálů bývá prohnutí patrné, stejně jako lehce oválný tvar střížek vznikající tlakem mezi válci. Na zmíněném tolaru najdeme ještě jednu zajímavost, a to zrcadlově obrácené písmena N ve slově LIGNICENSIS. Takové chyby byly ovšem časté. Díky značce GFH umístěné pod zbrojí v portrétu knížete víme, kdo zanedbal vyrytí razidla. Jde o značku Jiřího Františka Hofmanna, od roku 1667 zaměstnance vratislavské mincovny se stálým příjmem. V roce 1666 však byl placen pouze za dodané kolky, proto využil příležitosti a vyrobil razidla i pro Kristiána Volovského. Jelikož si však kníže Kristián přál mít v mincovně stálého rytce, vstoupil do jeho služeb v roce 1666 zlatník a rytec Samuel Koller. Zároveň od roku 1666 i na vyšších nominálech mizí čtvrcený štít s erby lehnicko - břežských Piastovců a je nahrazen orlicí.

Tolar knížete Kristiána Volovského z roku 1666

 

V průběhu 60. a 70. let 17. století došlo k omezení produkce ražby mincí ve Slezsku. Docházelo ke sporům ohledně výkupu mincovního kovu, neboť ve Slezsku působili agenti olomouckého biskupa, nakupující pagament pro mincovnu v Kroměříži. Za této situace byla ražba v Břehu spíše nárazová. Roku 1667  nebylo mincováno vůbec, v letech 1671 - 1672 vyšly z mincovny jen tolarové a dukátové ražby. Nejrentabilnější byla ražba drobných mincí probíhající v letech 1668 - 1670. Ve velkém množství byly raženy grešle, krejcary a 3 krejcary.

3 krejcar 1670 Kristiána Volovského. Značka C-B patří Kryštofu Brettschneiderovi

 

Úmrtní ražby Kristiána Volovského byly raženy v hodnotě 1/4 tolaru a 1/2 tolaru. Snad byly některé z nich původně zlacené, neboť některé prameny hovoří, že při pohřbu knížete byly rozdávány zlacené pamětní mince. Na líci úmrtních ražeb najdeme heslo CONSTANTER ET SINCERE (Trvale a upřímně), titulatura a životopisná data knížete se nachází na rubu.

Úmrtní 1/2 tolar Kristiána Volovského

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Grešle	1669 - 1670
Krejcar	1665, 1668 - 1670
3 krejcar	1659 - 1662, 1664 - 1665, 1668 - 1670
15 krejcar (portrét/čtvrcený štít)	1659
15 krejcar (portrét/orlice)	1659 - 1664
1/4 tolar (portrét/orlice)	1666 /1/
1/2 tolar (portrét/orlice)	1666, 1671
Tolar (v opise CONSILIVM)	1660 - 1661
Tolar (v opise SVFFICIT)	1660 - 1661
Tolar (portrét/orlice)	1666, 1671 - 1672 /2/
Dukát (portrét/čtvrcený štít)	1661
Dukát (portrét/čtvrcený štít)	1664 /3/
Dukát (portrét/orlice)	1666, 1670, 1672
2 dukát (portrét/čtvrcený štít)	1660
2 dukát (portrét/orlice)	1670, 1672
5 dukát (portrét/orlice)	1672
1/4 tolar - úmrtní	1672
1/2 tolar - úmrtní	1672

/1/  Raženy též zlaté odražky o váze 2 dukáty a 3 dukáty

/2/ Ročník 1666 ražen jako odražek ve zlatě o váze 10 dukátů

/3/ Výtěžková mince z rychlebských dolů

 

Mincovní značky:

Kristián Pfahler	Správce mincovny, mincmistr	1651 - 1664	Srdce probodené háky na cány, ze srdce vyrůstají dva květy nebo srdce a z něj vyrůstající kříž
Eliáš Weiss	Vardajn, mincmistr	1657  - 1673	Písmena E-W
Kryštof Brettschneider	Vardajn, mincmistr	1666 - 1675	Písmena CBS v kartuši nebo písmena C-B
Jiří František Hofmann	Rytec	1666, 1671	Písemna GFH

 

________________________________________________________________________________________________________________________________

Luisa z Anhaltu (1672 - 1674)

Byla dcerou Jana Kazimíra, vévody z Anhalt - Dessau a jeho ženy Anežky. Roku 1648 se provdala za knížete Kristiána Volovského. Postupně dala manželovi čtyři děti, ale otce přežil pouze syn Jiří Vilém a dcera Karolina. Knížecí pár sídlil převážně v Olavě, jež byla centrem nevelkého území, přidělenému nejmladšímu z Piastovců. Po smrti Jiřího III. a Ludvíka IV. zdědil Kristián celé lehnicko - břežské knížectví. Po jeho smrti přešla vláda v knížectví na jedenáctiletého Jiřího Viléma, reálně však vládla jeho matka coby regentka. Kněžna byla tolerantní osobou a finančně podporovala katolíky, což v převážně protestantském knížectví vzbudilo nelibost stavů. Snažili se proto, aby byl mladý kníže co nejdříve císařem zplnoletněn a sám se ujal vlády. Jiří Vilém na jaře 1675 složil ve Vídni lenní hold císaři a odjel zpět do knížectví jako suverén. Když mladý kníže po pouhých osmi měsících vlády zemřel, připadlo Lehnicko - Břežsko jako odúmrť panovníkovi. Luise z Anhaltu byla jako vdovský úděl doživotně udělena Olava a Volov. Poslední roky svého života pak kněžna zasvětila vybudování mauzolea posledních Piastovců v kostele sv. Jana Křtitele v Lehnici. Luisa z Anhaltu zemřela 25. dubna 1680 v Olavě ve věku 49 let a byla pohřbena v mauzoleu, jež založila.

Jako regentka vládnoucí za nezletilého syna, nechala razit Luisa z Anhaltu grešle, 3 krejcary a 6 krejcary. Zatímco ražba 3 krejcarů nebyla příliš rozsáhlá a dnes patří mezi vzácné mince, ražba grešlí a 6 krejcarů probíhala v obrovském množství. Že šlo o mince nižší, než předepsané ryzosti, svědčí několik dokumentů císařské komory, která kněžnu několikrát na nedostatky upozorňovala. Kněžna na tyto urgence odpovídala, že si žádných pochybení není vědoma. Ražbu však nakonec nechala ukončit. Mince nenesou portréty. Na líci najdeme dva znaky Piastovců, tedy slezskou orlici a červeno - stříbrnou šachovnici. Opis na 3 krejcarech a 6 krejcarech nám říká, že vydaná mince je: MONETA NOVA ARGENTEA DVCIS SILESIAE LIGNICENSIS BREGENSIS & WOLAVIENSIS (Mince nová stříbrná knížectví slezského, lehnického, břežského a volovského). Vydavatel tedy není přímo zmíněn. Mince nesou značku vardajna a mincmistra Kryštofa Brettschneidera.

6 krejcar z roku 1673 ražený v Břehu

 

Jedinou portrétní ražbou kněžny Luisy je velmi vzácný 1/4 dukát z roku 1674. Na líci je vyobrazena kněžna v bohatém barokním oděvu a vdovském závoji, na rubu se nachází alianční erb slezských Piastovců a erb rodu knížat z Anhalt - Dessau. Opis přechází z líce na rub. Na líci je titulatura slezská, na rubu pak titulatura rodu, z něhož vydavatelka mince pocházela. Mince byla ražena patrně jako dar pro věrné dvořany či úředníky, neboť všechny mince ražené od roku 1674 již formálně nesou portrét a titulaturu Jiřího Viléma. 

Vzácný 1/4 dukát kněžny Luisy z Anhaltu. 

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince

Grešle	1673
3 krejcar	1673
6 krejcar	1673
1/4 dukát	1674

 

Mincovní značky:

Kryštof Brettschneider

Vardajn, mincmistr

1666 - 1675

Písmena C-B

________________________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Vilém (1674 - 1675)

Jiří Vilém se narodil 29. září 1660 v Olavě. Po smrti v roce 1672 zdědil vládu v rozsáhlém knížectví, ale fakticky za něj vládla matka Luisa. Mladý kníže se věnoval vzdělání, jeho oblíbenou kratochvílí byl lov. Roku 1672 založil Řád zlatého jelena a uděloval jej svým přátelům a společníkům na honech. Koncem zimy 1675 se vypravil do Vídně, aby se setkal s císařem Leopoldem I. a složil mu lenní hold. Audience mladičkého knížete u císaře spojená s holdovacím ceremoniálem se uskutečnila 14. března 1675. Jiří Vilém při ní od Leopolda I. obdržel knížecí klobouk a kord, a stal se tak právoplatným vládcem svých slezských držav. Jeho vláda trvala pouhých osm měsíců. Kníže se nakazil spalničkami a tělo, oslabené vysokými horečkami, nápor nemoci nevydrželo. 21. listopadu 1675 vydechl mladý Piastovec naposledy. Smrtí Jiřího Viléma vyhasl rod Piastovců, jehož posledním legitimním příslušníkem mladý kníže byl.

Jiří Vilém

 

Po nečekané smrti mladého knížete si dělalo nárok na knížectví hned několik zájemců. Snahy Hohenzollernů, odkazujících se na dědické smlouvy uzavřené v roce 1537 či snaha polské královny Marie Kazimíry o koupi celého knížectví, byly spíše formální. Větší šance měli poslední příslušníci piastovské dynastie. Ve chvíli úmrtí Jiřího Viléma žil ještě hrabě August Lehnický (+ 1679), poslední ze synů z morgnanatického manželství Jana Kristiána s Annou Hedvikou von Sitch. Nejvážnějším zájemcem byla kněžna Karolina, sestra zemřelého,. Císař Leopold I. však převzal celé knížectví jako odúmrť a 16. prosince 1675 vložili stavové hold do rukou císařských úředníků. Matka Jiřího Viléma a Karoliny získala jako vdovský úděl Olavu a Volov, kněžna Karolina získala vysokou roční apanáž 6000 tolarů (později ještě navýšenou). Poslední představitelka rodu Piastovců prožila zbytek svého života převážně ve Vratislavi, kde 24. prosince 1707 ve věku 55 let zemřela. Snad proto, že kněžna přestoupila ke katolictví, nepřála si být pochována po boku svých rodičů a bratra v kalvínském kostele v Lehnici, ale byla pohřbena v třebnickém klášteře nedaleko hrobu sv. Hedviky. Její srdce je uloženo ve stříbrné urně v kostele sv. Kláry a sv. Hedviky ve Vratislavi.

 

Socha kněžny Karoliny (1652 - 1707), posledního příslušníka rodu v mauzoleu Piastovců v Lehnici. 

 

Mince posledního mužského příslušníka rodu Piastovců byly raženy v letech 1674 - 1675. Jde o 3 krejcary, 6 krejcary, 15 krejcary (ty byly vyraženy po jedenáctileté přestávce), půltolar, čtvrtdukát, půldukát, dukát a unikátní 2 dukát. Nominálová škála zlatých mincí, zcela odlišná od jeho předchůdců, je typickým projevem doby. "Běžné" mince ztrácely na obsahu stříbra a inflační tendence představovaly dostatečně pádný argument pro nedůvěru ve stabilitu měny. U aristokratické vrstvy proto doznalo obliby vyrovnávaní pohledávek ve zlatých dukátech. Protože dukát však představoval poměrně vysokou částku, začaly být raženy i jeho díly. Stříbrné mince nesou značku mincmistra a vardajna Kryštofa Brettschneidera.

3 krejcar 1675 vyražený v Břehu

 

Po úmrtí mladého knížete byly vydány pamětní ražby balancující na pomezí mince a medaile. Jde o stříbrné ražby ve váze 1/4 tolaru, 1/2 tolaru, 1 1/4 tolaru a 1 1/2 tolaru. Razidla vyryl Samuel Koller. Nápisy na rubu nás informují nejen o smrti Jiřího Viléma, ale o vymření celého rodu Piastovců. V době úmrtí však žili ještě mužští potomci vedlejších liiní. Jak bylo zmíněno výše, žil ještě hrabě August Lehnický, zemřel však už v roce 1679 bez potomků. Definitivně Piastovci vymřeli levobočnou linií vzešlou od Adama Václava Těšínského. Posledním mužským příslušníkem rodu byl Ferdinand II. Hohenstein, zemřelý 3. dubna 1706. Po vydání úmrtních ražeb Jiřího Viléma mincovna nezanikla, ale stala se mincovnou vládní. Mince vzešlé z této mincovny v letech 1676 - 1677 již nesou portrét a titul císaře Leopolda I., ale v opise je umístěna malá značka červeno - stříbrné šachovnice, jednoho z erbů používaných Piastovci.

Úmrtní 1 1/4 tolar knížete Jiřího Viléma, posledního představitele přímé knížecí linie slezských Piastovců

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

3 krejcar	1674 - 1675
6 krejcar	1674
15 krejcar	1675
1/2 tolar	1675
Tolar	1675
1/4 dukát	1675
1/2 dukát	1675 /1/
Dukát	1674 - 1675
2 dukát	1675
1/4 tolar - úmrtní	1675 /2/
1/2 tolar - umrtní	1675
1 1/4 tolar - umrtní	1675
1 1/2 tolar - úmrtní	1675

/1/ Ražén též na silnějším střížku o váze dukátu

/2/ Ražen též jako zlatý odražek o váze 2 dukáty

 

Mincovní značky:

Kryštof Brettschneider	Vardajn, mincmistr	1666 - 1675	Písmena C-B
Samuel Koller	Rytec	1666 - 1675	Písmena S.K.

________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Použitá literatura:

FRIEDENSBURG. Ferdinand - SEGER, Hans: Schlesiens Münzen und Medaillen der neueren Zeit, Breslau 1901
HOLEČKOVÁ, Zuzana: České, moravské a slezské mince 10 – 20. století, Národní muzeum – Chaurova sbírka, nevládní tolarové ražby – ražby slezských knížectví, Praha 2010

JASCHKE, Norbert - MAERCKER, P. Fritz: Schlesische Münzen und Medaillen: Ergänzung und Weiterführung des Werkes von F. Friedensburg und H. Seger, Schlesiens Münzen und Medaillen der neueren Zeit, Ihringen 1985

JIRÁSEK, Zdeněk a kol., Slezsko v dějinách českého státu (II. 1490 - 1763), Praha 2012 

MIKOŚ, Tadeusz: Złoty Stok. Najstarszy ośrodek górniczo - hutniczny w Polsce, Kraków 2009

SAURMA - JELTSCH, Hugo von: Schlesische münzen und medaillen, Breslau 1883

VOREL, Petr: Od pražského groše ke koruně české, Praha 2004

ŽÁČEK, Rudolf: Dějiny Slezska v datech, Praha 2004