Lehnicko - Břežsko

Středověké mincovnictví lehnického a břežského knížectví

Obě knížectví vznikla dělením Slezska na menší části. Lehnicko roku 1248 vzniklo rozdělením Slezska mezi syny Jindřicha II. Pobožného, Břežsko  roku 1311 vydělením z knížectví lehnicko - vratislavského. První nepřímá zmínka o mincování v Lehnici pochází z roku 1256 v listině knížete Boleslava II. Lysého. Z mincovny zcela jistě vycházely brakteáty, ale protože jde o anonymní ražby, nelze je mezi ostatními ražbami slezské produkce identifikovat. Za Václava I. Lehnického (1345 - 1364) vzešly z lehnické mincovny první zlaté mince ve Slezsku. Zlato pro ražbu florénů bylo získáváno z dolů v Nikolstadtu (Mikołajowice) a Goldbergu (Złotoryja). Ložiska však byla brzy vyčerpána.

Zlatý florén Václava Lehnického s lilií (fleur de lis) a postavou sv. Jana Křtitele

 

Mincovna v Břehu vznikla po roce 1311 za vlády Boleslava III. Štědrého (1311 - 1352) a hypoteticky do ní lze řadit některé typy raritních kvartníků. Její produkce jistě netrvala dlouho, neboť jejich ražba těchto mincí byla kolem roku 1325 ukončena. K obnově knížecí mincovny v Břehu došlo až v samém závěru 14. století, kdy zde začal razit haléře Ludvík I (+ 1398)  po něm jeho vnuk Ludvík II. (1399 - 1436). Tyto drobné knížecí ražby nesou vyobrazení sv. Hedviky, patronky Slezska. Za vlády Ludvíka II. došlo také k dočasnému spojení lehnicko - břežského knížectví, neboť ještě za svého života je svému příbuznému odkázal Václav Lehnický (+ 1417), biskup vratislavský, poslední potomek přímé lehnické větve Piastovců.  Poslední haléře nesoucí vyobrazení sv. Hedviky razil po roce 1480 Fridrich I. (1453 - 1488).

Kvartník Boleslava III. Štědrého (1311 - 1352) připisovaný do mincovny Břeh a knížecí haléř Ludvíka II. (1399 - 1436).  Skutečný průměr mincí je 20 a 12 mm.

____________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Fridrich II. Lehnický (1488 - 1547)

Po smrti knížete Fridricha I. zdědili knížectví jeho tři synové, ale z důvodu nízkého věku místo nich vládla jeji  Ludmila z Poděbrad (+ 1503), dcera českého krále Jiřího z Poděbrad. Nejstarší ze synů, Jan II., zemřel roku 1495 v pouhých sedmnácti letech. V roce 1505 si knížectví bratři rozdělili. Starší Fridrich obdržel Lehnici, mladší Jiří vládl v Břehu a Lubínu. V témže roce byla ve Slezsku uskutečněna měnová reforma, k níž kníže Fridrich II. přistoupil. Velmi působivé ražby vycházejí ze starších vzorů a nesou vyobrazení sv. Hedviky. První emise grošů nesly na líci čtvrcený štít se znakem knížectví, ale nedlouho poté byl nahrazen slezskou orlicí. Zpočátku byl ražen také níže uvedený typ půlgroše známý pouze z jednoho páru razidel. Snad šlo o zkušební ražbu.

Raritní půlgroš se čtvrceným štítem  a slezskou orlicí
 
Groše se sv. Hedvikou a Slezskou orlicí musely být raženy v poměrně značném množství, jak o tom svědčí dochované mince známé z několika desítek párů razidel. Jejich ražba trvala nejpozději do roku 1508/1509. Roku 1511 byla další měnovou reformou ražba veškerých stříbrných knížecích ražeb ve Slezsku na nějaký čas ukončena.
Groš knížete Fridricha II. ražený v Lehnici. Opis na rubu zní MONETA DVCIS LIGNICENSIS (mince knížectví lehnického), opis na líci nás informuje, že vydavatelem mince je FRIDERICVS DEI GRATIA DVX SLESIE (Fridrich, z boží milosti kníže slezský)
 

Vydavatel těchto mincí, mladý lehnický kníže Fridrich II., k politickým aktivitám teprve dospíval. Roku 1507 vykonal pouť do Svaté země (po vzoru svého předka Ludvíka II)., ale již po několika letech se stavěl k těm, kteří projevovali nespokojenost s etickým úpadkem prelátů, kněží a minchů. Do napjatých poměrů ve Slezsku jako blesk udeřily Lutherovy teze. Již kolem roku 1520 se konala první nekatolická kázání na slezském venkově v okolí Lehnice. Roku 1523 pozval kníže Fridrich do Lehnice reformátora Kašpara Schwenckfelda a zcela otevřeně konvertoval k nové víře. V lehnicko - břežském knížectví (Břeh získal po předčasné smrti svého bratra Jiřího v roce 1521) provedl sekularizaci církevního majetku a krátce na to k luterství přešly i některé kostely v knížectví. Schwenckfeldovy myšlenky však byly příliš radikální. Fridrich II. sice Schwenckfelda podporoval, ale na radu krnovského knížete Jiřího Zbožného se od jeho myšlenek nakonec distancoval a roku 1527 musel reformátor Lehnici opustit .Na jaře 1529 Slezsku hrozil Slezsku turecký vpád a po obležení Vídně v září toho roku, vypukly v celém Slezsku horečnaté přípravy na obranu proti tureckému nebezpečí. Před branami Lehnice se v té době naházelo kolem patnácti kostelů a kaplí, v tom kolegiáta Božího hrobu a kostel sv. Jakuba. Kníže nechal tyto stavby zbořit. Oficiálním oddůvedněním byly obavy, aby se chrámy za branami města nestaly záchytným bodem pro případné obléhatele. Skutečným důvodem však byla snaha dále omezit pozice katolického náboženství.

Kníže Fridrich II. na mědirytině Bartoloměje Strachowského z roku 1733

S plnou pokladnou se kníže věnoval nejen náboženským záležitostem. Roku 1523 odkoupil od bohaté rodiny Thurzů knížectví volovské a podporoval rozvoj měst. Lehnice se dočkala vydláždění ulic a jakéhosi prvního veřejného osvětlení v podobě kádí či sudů s olejem. Pokus založit ve městě univerzitu sice skončil nezdarem (roku 1529 se studenti i učitelé rozprchli v obavě před tureckým nebezpečím), ale zároveň byla ve městě založena tiskárna. Co se týče osobního života knížete, roku 1515 se oženil s Alžbětou, dcerou polského krále Kazimíra IV. Jagellonského. Několik měsíců po svatbě však zemřela při porodu dcery Hedviky. Roku 1519 se kníže oženil podruhé s Žofí (1485 - 1537), dcerou Fridricha Hohnezollerna Ansbašského. Dala knížeti tři děti. Syny Fridricha III. (1520- 1570), Jiřího II. (1523 - 1586) a dceru Žofii (1525/26 - 1546). V říjnu 1537 byla v Lehnici uzavřena sňatková a dědická smlouva mezi lehnicko břežským knížetem Fridrichem II. a braniborským markabětem Jáchymem II. Hohenzollernem o dvojitém manželství svých dětí a uznání vzájemných dědických nároků. Smlouva se silným rodem Hohenzollernů knížeti dodala odvahy k založení vlastní mincovny. Roku 1541 tak vyšly z lehnické mincovny první mince. Byly to groše a třígroše, z tolarových nominálů byl ražen 1/4 tolar, 1/2 tolar a tolar.

Tolar knížete Fridricha II. z roku 1541 ražený v Lehnici

 

Ražba grošů a třígrošů podle braniborských vzorů a podle polských mincovních řádů. vzbudila brzy nevoli českého i polského krále. Polský král Zikmund I. Starý naléhal na Ferdinanda I., ať ražbu lehnických grošů zakáže, neboť je v rozporu s mincovním řádem v zemích Koruny české. Oběma katolickým panovníkům jistě nebyla po chuti ani náboženská deviza VERBVM DOMINI IN MANET ( slovo boží trvá na věky), kterou na ražbách nechal kníže Fridrich II. umístit. Jednalo se totiž o neoficiální heslo luterské reformace. Přesto ražba pokračovala i nadále, v letech 1543 - 1545 vyšly z mincovny kromě stříbrných mincí i zlaté dukáty, v roce 1545 byl taktéž vyražen unikátní odražek 1/2 tolaru ve zlatě o váze pětidukátu.

Groš knížete Fridricha II. z roku 1544 ražený v Lehnici

 

Kromě ražby mincí král Ferdinand I. protestoval především proti piastovsko-hohenzollernské smlouvě uzavřené roku 1537, v níž viděl přímé ohrožení habsburských zájmů. Využil svého silného postavení v době probíhající Šmalkaldské války a v květnu 1546 přijel do Vratislavi. Fridricha II. donutil dědickou smlouvu anulovat a mincovnu uzavřít. Ferdinand I. triumfoval. Vítězství ve Šmalkaldské válce a potlačení prvního českého stavovského odobje upevnilo jeho postavení. Pokořený kníže Fridrich II. zemřel krátce poté, v noci ze 17. na 18. září 1547, ve věku 67 let.

_____________________________________________________________________________________________________________________________________
 
Mince:
Mincovna Lehnice
1/2 groš b.l.*
Groš b.l., 1505*
Groš 1541 - 1546
3 groš 1541, 1543 - 1545
1/4 tolar 1541, 1545
1/2 tolar 1541, 1542, 1545, 1546
Tolar 1541 - 1543, 1545 - 1546
Dukát 1543 - 1545
5 dukát 1545

* ražby měnové reformy z let 1505 - 1511

____________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jiří II. Břežský (1547 - 1586)

 

Starší ze synů Fridricha II., Fridrich III. (+ 1570), obdržel po smrti otce Lehnicko, mladší Jiří II. pak Břežsko. Ani jeden z knížat neměl právo razit mince, na Jiřího III. Břežského však upomínají dvě raritní zlaté lité medaile. První je datována do roku 1564. Jejím autorství je připisováno berílnskému medailéru Konrádu Schreckovi. Druhá medaile pochází z roku 1572 a kníže je na ní vyobrazen společně se svou manželskou Barborou Braniborskou (+ 1595). Autorem této medaile byl známý slezský rytec a medailér Tobiáš Wolf.

________________________________________________________________________________________________________________________________