Rychlebsko

Vilém z Rožmberka (1581 - 1592)

V poslední čtvrtině 16. století došlo k výraznému úpadku tradičních důlních revírů na jižní hranici Slezska. Zadlužená knížata minstrbersko - olešnická proto již v 60. letech zastavila doly v okolí Rychleb svým věřitelům, od nichž je roku 1581 se souhlasem císaře vykoupil český velmož Vilém z Rožmberka. Kromě Rychleb a jeho bezprostředního okolí se kupní smlouva týkala i městečka Silberberk (Srebrna Góra), kde se v menším množství těžilo stříbro. O osobě Viléma z Rožmberka toho bylo již napsáno hodně, připomeňme si přesto ve zkratce jeho život. Byl synem Jošta III. z Rožmberka a jeho manželky Anny z Rogendorfu. Po brzké smrti otce se stal jeho poručníkem strýc Petr V., později Albrecht z Gutštejna, Oldřich Holický ze Šternberka a Jeroným Šlik. Vzdělání získal v Pasově, ve svých šestnácti letech se ujal vlády nad rožmberským dominiem. Roku 1570 byl jmenován nejvyšším pražským purkrabím, v 70. letech dvakrát neúspěšně kandidoval na uvolněný polský královský trůn. Přestože získal podporu značné části polské šlechty, uvědomil si, že trůn by dokázal získat jen s podporou císaře, proto se snahy o získání polského trůnu vzdal. Pozoruhodný postoj zastával Vilém z Rožmberka k náboženství. Nebyl náboženským fanatikem, ale umírněným katolíkem, proto upřednostňoval politické zájmy před náboženskými. Roku 1575 se mu dostalo cti korunovat společně s pražským arcibiskupem Brusem z Mohelnice českým králem Rudolfa II. Roku 1584 obdržel od španělského krále Filipa II. Řád zlatého rouna. Poslední léta svého života věnoval přízeň katolické církvi a zvláště pak jezuitům, jimž v srpnu 1591 postoupil českokrumlovský kostel sv. Víta. Byl čtyřikrát ženatý. Jeho manželkami byly Kateřina Brunšvická (1534 - 1559), Žofie Braniborská (1541 - 1564), Anna Marie Bádenská (1562 - 1583) a Polyxena z Pernštejna (1566 - 1642), která Viléma o půl století přežila. Všechny sňatky zůstaly bezdětné, dědicem rožmberského dominia byl jmenován Vilémův mladší bratr Petr Vok. Vilém z Rožmberka zemřel v Rožmberském paláci na Pražském hradě 31. srpna 1592 ve věku 57 let. Je pohřben v Českém Krumlově v kostele sv. Víta.

Vilém z Rožmberka. Výřez ze známého obrazu Charlese Luise Philippota z 19. století

 

Stejně jako pro Jana z Pernštejna, byla i pro českého velmože Viléma z Rožmberka ražba vlastních mincí především záležitostí reprezentace. Mincovní právo bylo císařem Rudolfem II. potvrzeno 7. prosince 1581. Mincovní vybavení nebylo třeba pořizovat, neboť po minstrbersko - olešnických knížatech zůstala v Rychlebech plně zařízená mincovna. Vilém z Rožmberka svým dukátům ponechal ráz, jaký měly za předchozích pánů Rychleb, na jedné straně sv. Kryštofa, na druhé vlastní erb. Původní kresbu mincovny Vilém odmítl, neboť si přál mít na aversu mince jako štítonoše orsinského medvěda, který naznačoval jeho spříznění se šlechtou antického Říma. Pouze unikátní ražba bez letopočtu ražená patrně jen jako zkouška, nese na aversu říšského orla s titulem Rudolfa II. Mincmistrem byl zpočátku Adam Hartmann z Lesdorfu (1582 - 1585), později jej vystřídal  mincíř Valentin Hanisch, který však úřad mincmistra obdržel oficiálně až v roce 1595. Nevelký mincovní provoz nevyžadoval vlastního rytce, rytí kolků je připisováno vratislavskému rytci a medailérovi Matyáši Kauerhase.

Dukát z roku 1582. Rožmberský erb popdpírající orsinský medvěd. Na minci doposud chybí řád zlatého rouna

 

Samotná ražba byla zahájena již na přelomu ledna a února 1582, kdy rychlebská mincovna přerazila během týdne 800 uherských dukátů na rožmberskou minci. Podle optimistického odhadu rychlebského hejtmana Marka Ambrosia z Brosenthalu z roku 1584 se ročně mělo vydolovat 10 kg zlata, roční výtěžek by byl  2 925 dukátů, přičemž devět desetin pokryje náklady na provoz dolů, hutí a mincovny a jedna desetina, tedy 292 1/2 dukátu připadne rožmberské komoře. v červnu 1585 obdržel Vilém z Romžberka v katedrále sv. Víta Řád zlatého rouna a na památku této události nechal v Rychlebech vyrazit zvláštní portrétní mince, na nichž je rodový erb doprovázený heslem FORTITVDO ET SALVS MEA DOMINVS (Bůh je má statečnost a blaho) nebo vyobrazení jezdce s rožmberských pečetí obtočeného kolanou řádu. Existují též pamětní ražby s rožmberským erbem a označením místa ražby. Z roku 1587 pochází vzácné alinační dukátové ražby ražené u příležitosti svatby Viléma z Rožmberka s Polyxenou z Pernštejna.

Unikátní třídukát. Jeden z typů zlatých mincí, jež nechal Vilém z Romžberka razit u příležitosti získání Řádu zlatého rouna v roce 1585. Protože na minci není značena její hodnota, udělal její dávný vlastník do její plochy tři vrypy.

 

Jedinými stříbrnými ražbami Viléma z Rožmberka jsou dva unikátní tolary, oba z roku 1587. Na prvním typu se nachází poprsí romžberského vladaře s řádem zlatého rouna na prsou, pod ním pak rožmberský erb. Na reversu je vyobrazen svatý Kryštof. Druhý typ vychází z říšských vzorů. Na aversu se nachází rožmberský erb, na reversu císařský orel s titulem Rudolfa II. V roce 1590 můžeme doložit zmincování 1592 uherských dukátů, roku 1591 vyrazila rychlebská mincovna ještě 2467 dukátů. V říjnu toho roku nařídil Vilém z Rožmberka zastavit další práce. Poslední rožmberské ražby s jeho jménem tak nesou letopočet 1591.

Unikátní tolar ze sbírek Národního muzea v Praze.

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Tolar (poprsí zpříma / svatý Kryštof) 1587
Tolar (romžberský erb / císařský orel) 1587
Dukát (romžberský erb / císařský orel* b.l. (1582 -1585)
Dukát (romžberský erb / svatý Kryštof) 1582, 1583, 1584, 1585, 1586, 1587, 1590, 1591
2 dukát (rožmberský znak / svatý Kryštof) 1584
2 dukát (poprsí zleva / rožmberský erb s helmem) 1585*
2 dukát (poprsí zprava / rožmberský erb) 1585**
2 dukát (poprsí zleva / alianční erb) 1587
3 dukát (poprsí zprava / rožmberský erb s helmem) 1585**
3 dukát (poprsí zprava / rožmberský erb) 1585**
3 dukát (poprsí zleva / jezdec) b.l. (1585)
3 dukát (poprsí zleva / alianční erb) 1587
4 dukát (poprsí zprava / rožmberský erb) 1585** +
4 dukát (poprsí zleva / jezdec) b.l. (1585)
4 dukát (poprsí zleva / alianční erb) 1587
5 dukát (poprsí zleva / jezdec) b.l. (1585)
6 dukát (poprsí zleva / jezdec) b.l. (1585)++

* opis MONETA NOVA AVREA REICHSTENSIS

** nad erbem třířádkový nápis FORTITVDO ET SALVS MEA DOMINVS

+ znám stříbrný odražek

++ znám stříbrný a měděný odražek

 

Mincovní značky:

Mark Ambrosius z Brosenthalu Hejtman panství 1582 - 1585 Písmena MA prolnutá nebo vedle sebe

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Petr Vok z Rožmberka (1592 - 1599)

Petr Vok žil dlouho ve stínu svého staršího bratra. Vzdělání se mu dostalo od domácích učitelů v Českém Krumlově. Na rozdíl od staršího bratra se Petr Vok stal již v mládí novoutrakvistou a později členem Jednoty bratrské, což mezi oběma sourozenci způsobilo rozkol. Teprve po zásahu jejich sestry Evy došlo ke smíření a Vilém ve své závěti z Petra Voka učinil vladaře rožmberského dominia. Hrozícímu hospodářskému kolapsu dominia způsobenému obrovskými dluhy se snažil čelit postupným odprodejem panství. Mezi jinými byl roku 1599 s obrovskou ztrátou nucen odprodat rovněž Rychleby a Silberberk. Aby alespoň částečně unikl věřitelům, nechal část držav převést na svou manželku Kateřinu z Ludanic. Po její smrti v roce 1601 byl nucen odprodat císaři nejvýznamnější část rodového panství, Český Krumlov a natrvalo přesídlil do Třeboně. V roce 1609 patřil k vůdcům protestantské stavovské většiny, která dosáhla vydání Rudolfova majestátu, na jehož znění se s Václavem Budovcem z Budova, významně podílel. Císař se ovšem nehodlal smířit se svou porážkou a plánoval pomstu těm, kteří mu podle jeho názoru ublížili. Pod záminkou řešení konfliktu v hrabství Jülich - Cleve naverboval Rudolfův bratranec, pasovský biskup Leopold, vojsko, které vtrhlo do Čech. Jak vpád dopadl, je známo. Aby zabránil dalšímu pustošení země, nechal Petr Vok, vědom si, že je poslední svého rodu, roztavit rožmberský poklad a vyrazit z něj v královských mincovnách mince pro výplatu pasovských. Poslední vladař rožmberského domu zemřel v ranních hodinách 6. listopadu 1611 a byl pohřben v klášteře ve Vyšším Brodě. Zbytky rožmberského dominia zdědil rod Švamberků.


Petr Vok z Romžberka ve věku 40ti let. Obraz z 19. století kopírující starší předlohu.

 

Petr Vok pokračoval i nadále v ražbě dukátů. Po výtvarné stránce doznaly mince drobné změny. Petr Vok se vrátil k orsiniovským medvědům, kteří ze znakové strany zmizeli po roce 1585, a na rubové straně nechal ke sv. Kryštofovi dorýt řeku, přes níž v legendě přenášel Krista v podobě dítěte. Od listopadu 1592 do května 1593 vyrazila mincovna 1902 dukátů. Na konci srpna oznamuje správce rychlebských dolů a hutí Hans Tuchmann rožmberskému sekretáři Martinu Schürerovi, že příští týden zmincuje 500 dukátů, v říjnu potvrzuje zásilku 18ti hřiven zlata z Čech pro ražbu dalších 900 kusů mincí. V květnu 1594 byla ražba přerušena. V roce 1595 zde bylo vyraženo 1925 kusů dukátů a v roce 1596 ještě 1717 kusů dukátů. Poté nechal Petr Vok mincovnu uzavřít a celé panství prodal v březnu 1599 za 15 tisíc tolarů Jáchymu Fridrichovi, lehnicko - břežskému knížeti.

Dukát Petra Voka z Romžberka z roku 1594.

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Dukát 1592, 1593, 1594, 1595

* ročník 1596 je doložen v účtech, ale není jej možné doložit dochovaným exemplářem.

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Použitá literatura:

PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka : politik smíru, Praha 1998

PÁNEK, Jaroslav. Poslední Rožmberk : životní příběh Petra Voka, Praha 1996

KLEISNER, Tomáš - HOLEČKOVÁ, Zuzana: Mince a medaile posledních Romžberků, Praha 2006